Strach z reparací i turecká hrdost, říká o důvodech popírání genocidy Arménů Hakob Asatryan

23. duben 2015

Stovkou úderů připomenou pražské kostely sto let od vraždění Arménů v osmanském Turecku. Krvavé události z let 1915-1917 rozdělují oba národy dodnes.

Tureckou genocidu Arménů už uznalo 23 zemí včetně Německa a Francie, Česká republika mezi nimi ale zatím není.

Tento pátek v Česku žijící Arméni uspořádají pochod centrem Prahy, a předají zákonodárcům žádost o oficiální uznání genocidy.

„Každý mladý Armén má nějakou souvislost s genocidou, každý vzpomíná na to, co mu řekli jeho babičky a dědečkové,“ řekl v Ranním Plusu ředitel Informačního centra Kavkaz-Východní Evropa Hakob Asatryan.

V jeho konkrétní případě je to stejné: i jeho děti vědí, že jeho děd byl jediným členem celé velké rodiny, který turecké vraždění přežil.

Vzájemné vztahy obou zemí jsou problematické, popsal ředitel. „S Tureckem nemáme přímé diplomatické vztahy, jsou uzavřené společné hranice. Máme ale Armény, kteří jako turisté cestují do Turecka a naopak.“

Podle Asatryana ma mnoho nevládních tureckých a arménských organizací mezi sebou kontakty, a pořádají společně vzpomínkové akce. „Například zítra na jednom z istanbulských náměstí bude vzpomínková akce tureckých a arménských intelektuálů.“

Důvody odmítání Turecka uznat genocidu vidí ředitel v obavách Turecka z teoretických arménských požadavků na reparace nebo kompenzace.

„Turci jsou také příliš hrdí na to, aby přiznali genocidu,“ dodal.

Ředitel připomněl cestopis Hrůzy východu českého cestovatele Karla Hansy, který už v roce 1923 kromě otřesného popisu dobových událostí pojmenovává hlavní motivaci Turků: zničit arménský národ.

„Posledních deset let můžeme vidět v Turecku nevládní organizace, intelektuály, spisovatele, kteří už otevřeně o genocidě Arménů píšou. Teď záleží na tom, nakolik Turecko přizná svou minulost, jestli otevře s Arménií hranice, a obnoví diplomatické vztahy,“ konstatoval Hakob Asatryan.

autoři: rkr , oci
Spustit audio