Astronomové mají nepřímé důkazy o velmi vzdálené velké planetě za drahou Pluta

Nová planeta, kterou astronomové zatím označili pracovně jako ”Planetu 9”, by měla být podle dynamických modelů resp. gravitačních účinků na okolní tělesa zhruba desetkrát hmotnější než Země, její průměrná vzdálenost od Slunce by měla činit asi desetinásobek až dvacetinásobek poloměru oběžné dráhy planety Neptun a její oběžná doba by měla ležet někde mezi 10000 až 20000 lety.

Připomeňme si, že planeta Neptun a trpasličí planeta Pluto byly svého času také objeveny podobným způsobem. Nejdříve jejich existenci astronomové předpověděli díky jejich gravitačním účinkům na již známé planety a teprve potom byla jejich existence potvrzena přímým pozorováním. Pokud jde o “Planetu 9”, nacházíme se zatím v první fázi. Astronomové se teď budou muset snažit planetu najít, tedy poskytnout o ní přímé důkazy.

Neznámá “Planeta 9” podle obou vědců natolik gravitačně dominuje oblasti Kuiperova pásu, že byla schopna jakoby “zahnat” nebo rezonančně “srovnat do latě” řadu (konkrétně 6) objektů, které se zde pohybují. Jejich eliptické dráhy směřují všechny podobným směrem a svírají navíc velmi podobný úhel (kolem 30 stupňů) se základní rovinou sluneční soustavy (ekliptikou), ve které se pohybuje většina planet.

Obvykle se afélia (nejvzdálenější body od Slunce) eliptických oběžných drah samovolně pomalu pohybují kolem Slunce a to různými rychlostmi. Proto je divné, že dotyčné dráhy tak dokonale udržely “sevřenou formaci”, když by měly být v rámci všech úhlů rozptýleny víceméně náhodně.

Čtěte také

Tento jev se astronomům podařilo vysvětlit právě na základě modelu, který obsahuje jako nezbytnou součást gravitační sílu neznámé “Planety 9”, jejíž perihelium (nejbližší bod eliptické dráhy kolem Slunce) se nachází na opačné straně než perihelia jí ovlivňovaných objektů Kuiperova pásu. To sice neznamená, že by pozorovaná data nebylo možno vysvětlit také nějakým jiným způsobem, je to však poměrně dost nepravděpodobné. Působení “Planety 9” také vysvětluje atypické dráhy některých těles typu trpasličí planety Sedna.

Tento model navíc předpovídá existenci další třídy těles na velmi exotických drahách, kolmých jak ke směru eliptické dráhy “Planety 9”, tak zcela kolmých na rovinu ekliptiky. A skutečně, celkem nedávno astronomové objevili 5 těles, jejichž dráhy mají právě tento charakter.

Myšlenka další neznámé planety na okraji Sluneční soustavy není nová. Podobné vážné spekulace, založené na modelech nebeské mechaniky, se objevily mezi astronomy v roce 2014. V prosinci loňského roku dokonce skupina astronomů interpretovala některá pozorování soustavy radioteleskopů v poušti Atacama (ALMA) jako mikrovlnné záření neznámé planety, pohybující se na okraji Sluneční soustavy.

A nedávno také jiné fyzikální modely předpověděly existenci páté velké planety, kterou mohly gravitační vlivy jiných velkých planet vyhodit na okraj Sluneční soustavy. Zatím však mohou astronomové kalkulovat pouze s přibližnou drahou hypotetické “Planety 9”, její konkrétní pozici neznají.

Zdroje: Phys.Org 1, Phys.org 2, The Astronomical Journal 1, The Astronomical Journal 2 (PDF), Science Magazine, Nature, New Scientist, CalTech, Popular Science, Space.com 1, Space.com 2, AstroWatch, Youtube, ScienceNews, Scientific American, Centauri Dreams, Inquisitr, Futurism,