Pracovat v Česku se vyplatí, tvrdí řada Poláků žijících poblíž hranice

Karině Kloc právě začíná dvanáctihodinové služba. Míří k penzistovi, který potřebuje převázat ruku. Polka pracuje pro Charitu Javorník už třináctým rokem. Dříve působila v polské nemocnici i v Německu u seniorů. A i když tam vydělávala hodně slušné peníze, rozhodla se vrátit domů.

Své zkušenosti nakonec zúročila v domově pokojného stáří ve Vidnavě. „Nejdříve tady byla vrchní sestra z Polska a právě ona nám tu práci tady nabídla. Říkala, že tady chybí sestřičky,“ vysvětluje Karina Kloc.

Dojíždění do práce se polské sestře vyplatí. V Česku si měsíčně vydělá až o dva tisíce korun víc než doma. O plat jí ale ani tolik nejde. „Když se bavím s kamarádkami, tak je tady úplně jiný přístup – sestra tady dělá to, co má. V Polsku dělají sestřičky všechno,“ dodává.

Karina Kloc není zdaleka jedinou Polkou, která v charitě pracuje. Organizace zaměstnává 12 zdravotních sester a jen čtyři z nich jsou z místní. „Při přijímání polské sestřičky musíme dodat více dokumentů, ale vyplatí se to. Bez nich bychom byli ztracení,“ říká vrchní sestra Jana Zapletalová.

Sehnat do týmu Češky je prý velmi těžké. Často je odrazují vysoké nároky na vzdělání a taky peníze. „Nejsou zájemci o toto dlouhodobé vzdělávání a za tyto peníze,“ krčí rameny vrchní sestra.

Zatímco si Karina Kloc připravuje v sesterně léky, přichází další Polka. I Dorota Trojanowska působí v charitě přes deset let. Na rozdíl od Kariny ošetřuje důchodce v terénu. Práci by ale ani ona neměnila.

„Už jsem si tady zvykla. Mám svoje pacienty, kteří na mě čekají a kteří si mě váží. Chtěla bych tady vydržet do důchodu,“ přeje si Dorota Trojanowska.

S dorozumíváním nemají Polky problém. Ani jejich české kolegyně a klienti. V příhraničí totiž prakticky žádná jazyková bariéra neexistuje.