Fotbalisté fandili dětem. McDonald's Cup sledoval Jankulovski i 'mamánek' Švancara
Radost, smutek, smích i slzy patří k fotbalovému žákovskému turnaji McDonald's Cup. Jeho devatenáctý ročník vyvrcholil v Ostravě. Třetí triumf v řadě vybojovali reprezentanti pražské Základní školy Marjánka. Za odměnu pojedou na evropský šampionát, ve Francii na vlastní oči uvidí souboj Česko - Španělsko.
„Hlavní je, že je to baví. Mají radost z každého gólu a každého vítězství. Dnes je doba trošku zrychlená, takže děti už možná mají nějaké idoly, to jsme my neměli“ zamyslel se při sledování finále McDonald's Cupu Marek Jankulovski.
Naposledy působil v ostravském Baníku. Ve sbírce úspěchů má bronzovou medaili z evropského šampionátu 2004. V sezóně 2006/2007 pak v dresu AC Milán vyhrál Ligu mistrů.
Budoucím adeptům fotbalového řemesla měl co říct také útočník Petr Švancara. Velkou část kariéry strávil v brněnské Zbrojovce, objevil se také ve Slavii, Viktorii Žižkov nebo Příbrami. Turnaj sledoval od regionálních kol.
„V Brně hrál můj 9letý syn. Rád tyhle akce podporuju, protože v nich jsou děti. Ty by měly být na sportovištích být víc než u počítačů a tabletů. Na akci se mi nejvíc líbí elán dětí do sportování,“ říká bývalý útočník.
Proslulý bavič elán měl a dodnes má. Platilo to i ve školním věku, učení ale kvůli fotbalu nezanedbával. „Byl jsem dobrý studen, nechodil jsem za školu. Měl jsem to postavené tak, že když jsem nechtěl, poprosil jsem maminku a ta mi dala třeba dva dny. Byl jsem mamánek, v tom jsem měl výhodu,“ přiznává.
A rady pro malé fotbalisty? Podle Marka Jankulovského nejsou třeba. „Neradil bych jim. Jen bych jim řekl, že je důležité, aby je to bavilo. Jsou na čerstvém vzduchu, zdokonalují se a čas ukáže, jestli to dotáhnout někam dál,“ říká bývalý obránce.
„Každá hodina strávená se sportem se počítá. Sto hodin u počítače se nevyrovná jedné hodině na hřišti,“ vložil se do rozhovoru herec a režisér v jedné osobě Jakub Kohák.
Sport byl pro něj v dětském věku jasnou prioritou. „Na plácku na Jižním městě se hrálo všechno. Fotbal, hokejbal a různé schovávačky. V zimě tátové pokropili plácek a hráli jsme hokej. Pak jsem přišel na chuť basketbalu a jsem vyučený basketbalista. Fotbal jsem hrál znovu až ve zralém věku,“ říká Jakub Kohák.
