Nadační fond obětem holocaustu: Žádné velké příklady xenofobie u nás v současnosti nejsou

27. leden 2017

Od roku 2005 si pravidelně 27. ledna společnost připomíná Dnem památky obětí holocaustu tragické události druhé světové války a nacistický systém vyvražďování v koncentračních táborech. Jak je o nedávné historie informovaná mladé generace? „Domnívám se, že jsou tyto události ve výuce na školách zanedbávány,“ říká předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma.

„Myslím, že se nedá paušalizovat. Určitě jsou mladí lidé, kteří se o to zajímají více, bohužel asi většina méně. Ale myslím si, že to je hlavně věcí vzdělávání. Jde o to, aby se památka připomínala a učilo se o tom ve všech souvislostech na školách, což se ostatně týká celé historie minulého století, která je zanedbávána,“ vysvětluje.


Nadační fond obětem holocaustu (NFOH) je nezisková organizace, kterou v roce 2000 zřídila Federace židovských obcí České republiky. Soustředí se na pomoc lidem, kteří přežili holocaust, podporuje vzdělávací a pietní akce, rozvoj židovských komunit a vzdělávání v judaismu. Podílí se také na rekonstrukci a záchraně židovských památek zničených nacistickou a komunistickou totalitou a na zmírnění majetkových křivd způsobených během druhé světové války.

Boj s xenofobií

Posláním Nadačního fondu je pomoc obětem, které holocaust přežily, a zmírnit křivdy, které jim a jejich příbuzným způsobil. „Naší hlavní úlohou je podporovat projekty, které připravují jiní. My sami ale děláme také několik akcí. Snažíme se o to, abychom překonávali xenofobii u nás,“ uvádí Klíma a na otázku moderátora Michaela Rozsypala, zda vnímá, že v českém prostředí xenofobie narůstá, odpovídá: „Myslím si, že naše země v této oblasti patří spíše k pozitivním příkladům a žádné velké příklady xenofobie u nás nejsou. Známe strany a politická hnutí, které hledají jednoduché řešení. Myslím si ale, že ve srovnání s ostatními zeměmi to u nás je pořád ještě pozitivní.“

Čtěte také

Minulost nelze napravit

„Domnívám se, že nikdy nelze odškodnit všechny a úplně. A určitě jsou případy, kdy se lidé cítí, že nebyli odškodněni. Je to tak, že nelze nikdy minulost napravit a je třeba říct, že v Česku to odškodňování probíhalo široce a více než v ostatních zemích,“ uzavírá Klíma.

Spustit audio