David Klimeš: Příliš malá třetí síla

Tento týden se rozhoduje, zda celý projekt zkrachuje, nebo si obě strany plácnou. Ten slabší z dua, Starostové a nezávislí, už řekl, že by o volební partu s lidovci a malými regionálními stranami stál. Lidovci se mají rozhodnout o víkendu. I tam je vůle po spolupráci.

Základním problémem spojenectví obou stran ale je, že když spojíte dva trpaslíky, obr nevznikne. Lidovci přes veškeré své ambice a relativně úspěšné prosazení se ve vládní koalici stále mají podporu jen mezi šesti a osmi procenty. Ještě horší je to se Starosty, kteří se rozvedli s TOP 09, ale rozhodně sami zatím nemají sílu překonat pět procent voličské podpory. Takže obě strany nemohou myslet na nejčistší řešení – tedy volební koalici, protože ta by v případě spojenectví dvou partají potřebovala získat alespoň deset procent. A tím si KDU a STAN nemohou být jistí.

Takže přicházejí v úvahu méně elegantní možnosti, zato ale pragmatické. Buď obě partaje mohou vytvořit novou volební stranu, a té stačí jen pět procent podpory. Nebo se Starostové mohou přidat na kandidátku lidovců. A zde je kámen úrazu, kdy žabomyší spory mohou pohřbít celý vzletně oznamovaný projekt. Starostové chtějí novou střešní stranu, která by se jmenovala třeba List. Nemalá část lidovců ovšem touží po zachování své tradiční značky a jen by přibrala Starosty na své kandidátky. To se zase nelíbí předsedovi Starostů Petru Gazdíkovi. A tak lze řadit nejrůznější, ale případné spolupráce donekonečna.

STAN, Starostové a Nezávislí, Petr Gazdík|foto: Filip Jandourek

Ať už se obě strany spojí či ne, rozhodně to stále nepřipomíná onu třetí sílu, o které kdysi mluvíval předseda lidovců Josef Lux. Ten když v roce 1997 na sjezdu hovořil o KDU jako o třetí síle v republice, mělo to svoji jasnou logiku. Středoví lidovci se cítili programově mezi ODS napravo a ČSSD nalevo. Je ale možné utvořit takovou třetí sílu mezi ČSSD a ANO? Nejen že spolu všichni zmínění aktuálně vládnou, ale takový koncept také zcela opomíjí pravici ODS a TOP 09, která se třeba jednou zmátoří.

Lux navíc cíleně lovil osobnosti mimo konfesijní základnu strany, aby jimi oslovil i liberální centristické voliče. Se stranou tak spojili osud osobnosti jako Pavel Tigrid, Petr Pithart či Zuzana Roithová. Lidovci se o tuto strategii zjevně také snaží, ale mnoho osobností v poslední době zatím neulovili. Teprve když si lidovci vyřešili tyto domácí úkoly, kývli v roce 1998 na projekt Čtyřkoalice, kde byl společným velmi silným tmelem odpor proti opoziční smlouvě ODS a ČSSD.

Je ale možné dnes něco takového zopakovat na půdorysu spojenectví KDU a Starostů? Těžko. Případný svazek nebude mít žádné silné pojítko, jako byl odpor k opoziční smlouvě. Nyní to lidovci naopak s největšími dvěma stranami spokojeně táhnou.

Josef Lux|foto: KDU-ČSL

A pak to nejspíše nevyjde ani volebně. Čtyřkoalice sice dosáhla některých úspěchů, třeba v senátních volbách, ale v těch nejdůležitějších volbách do sněmovny to žádné terno nebylo. V roce 1998 získali lidovci i unionisté zhruba po devíti procentech. V roce 2002 to bylo dohromady čtrnáct procent, méně než byl součet výsledků z minulých voleb.

Je tedy sympatické, že se na zdejší politické scéně plné trpaslíků rozhodne také někdy někdo ke spolupráci. A spolupráce lidovců a Starostů může být jistě k oboustranné spokojenosti, protože KDU posílí a Starostům nepropadnou hlasy. Ale neříkejme tomu, prosím, projekt třetí síly. Na to jde o příliš malé hráče, které kromě touhy po trochu lepším volebním výsledku nic moc nespojuje.

Autor je komentátor Hospodářských novin.