Karel Hvížďala: Babišova životní strategie
Vrátí-li se člověk po pár dnech z Francie či z Německa do Čech, má zbystřenější zrak a vidí některé různosti a osoby v mnohem ostřejších konturách. To je i případ našeho místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše.
Je to člověk, který odmítá dialog, evidentně se mu nikdy nenaučil, neumí naslouchat, otázky ho nezajímají, místo odpovědí přichází na rozhovor s několika naučenými větami, de facto frázemi, které se snaží ve vymezeném čase alespoň třikrát zopakovat.
A vždy jeho slova mají útočný tón: hýčká si své nářky. Je zřejmé, že v takových situacích má zacpané uši a není schopen myslet. Proto mu musí moderátoři skákat do řeči.
Psycholog by nejspíš řekl, že pan Babiš se není schopen zbavit obav či strachu z toho druhého, který mu klade otázky, a proto je agresivní. Účastníci skutečného rozhovoru - když se zbaví zmíněného strachu z partnera - se pak podílejí na tvorbě něčeho, co tu před jejich setkáním nebylo, čili obnovují sami sebe v nějakém novém rámci.
Skutečný dialog začíná vždy od toho druhého, jeho přijetím a opačně. Jinými slovy teprve přes TY se člověk dostane k JÁ.
Jak si pravdu nepřipustit
Tohle se Andrej Babiš nikdy nenaučil nejen v té hluboké, řekněme filozofické formě, ale ani v té běžné, občanské, společenské formě, protože všechny firmy řídil autoritativně sám. A najednou je zaskočen tím, že politika funguje jinak a formy vládnutí se odmítá ostentativně naučit, nezajímají ho.
To je asi hlavní důvod, proč se nedostavuje na schůze parlamentu, které se ho týkají, či proč nepřišel v neděli do Otázek Václava Moravce v České televizi, kde měl šanci obhájit svá jednání i postoje.
Z jeho výrazu, dikce i gest čiší strach, a to je past, do které se Andrej Babiš sám dostal, protože jen logika skutečného vlastního slova, které je obtiskem myšlení a ne produktem PR agentury, může člověka dovést k tomu, že své názory koriguje či si přizná, že se mýlí. V dialogu totiž není nic dáno předem a povede se jen tehdy, když věc, o které se mluví, převládne nad tím, co se říká.
Právě toho Andrej Babiš není schopen a ani o tom možná neví, protože je přesvědčen, že za všech okolností má pravdu on. Důvod, proč si to myslí, je zřejmě prostý: Kdyby neměl pravdu, nebyl by bohatý.
Jenže přiznávat subjektivní pravdivost všem svým pravdám je nejlepší způsob, jak si pravdu vůbec nepřipustit, protože pravda je jen proces, snaha se k ní přiblížit, ale nikdo ji nikdy nemůže vlastnit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
