Karel Hvížďala: Po 25 letech je Slovensko úspěšné
Spekulovat zpětně o tom, proč se na Silvestra 1992 rozpadlo Československo, respektive tehdy Česká a Slovenská federativní republika a vznikly dva nové státy, je vždy ošidné.
Ale - jak známo - státy existují jen tehdy, když jejich jednotlivé entity se navzájem potřebují, kdy existuje silná státnost, tedy vůle k udržení státu. Jinými slovy existují-li společné zájmy. Proto si snad zpětně můžeme dovolit říci, že v překotném čase změn po roce 1989 jsme zapomněli, že fundamenty, na kterých Československo bylo Masarykem budováno, přestaly existovat.
V roce 1918 se oba národy potřebovaly a společný stát byl pro obě strany výhodným řešením. Čechům dávalo Československo větší váhu ve střední Evropě a partnerství se Slováky bylo důležité k vyvážení německého obyvatelstva, které se necítilo v novém státě komfortně. Stalo se ze dne na den menšinou.
Pro Slováky to zase byla po dlouhém období maďarizace příležitost postavit se s českou pomocí na vlastní nohy. Jenže v okamžiku, kdy se ukázalo, že československý národ neexistuje, že šlo pouze o účelovou konstrukci k prosazení samostatné republiky a kdy se Slováci i ekonomicky postavili na vlastní nohy, společný fundament se logicky začal drolit, což dokazuje i rozličný pohled na historii.
Češi za nejlepší období v historii považují první republiku, Slováci období 1948 až 1989 a na druhé místo postavili Slovenský štát. Pomlčkový spor po roce 1989 vyvolal silné vášně, ale nebyl vnímán jako včasné varování. Politici místo řešení se na obou stranách z toho snažili vytřískat vlastní, i když velice levný kapitál.
Tygři Evropy
Jacques Rupnik to komentoval slovy: "Stát se rozpadne, až když političtí představitelé a média postaví debatu na vzájemné ukřivděnosti: Češi doplácejí na Slováky a Slováci jsou neuznaní a politicky podřadní. Přitom sociální rozdíly nebyly větší než mezi severem a jihem Itálie."
Historici upozorňují, že kdo propásl rok 1870, tedy německé a italské sjednocení, už nestihl vytvořit etnicky a politicky národ, protože do půlky 19. století de facto národy neexistovaly, příslušnost byla vnímána místně.
Situace akcelerovala v okamžiku, kdy si Slováci řekli, že od roku 1968 je to příležitost, jak získat poprvé v dějinách samostatnost. Místopředseda SNR Milan Zemek to komentoval slovy: "Je možné, že si hrozně nabijeme, ale je to jedinečná historická šance, kterou nemůžeme promarnit."
A aby se Slováci ze svízelné situace dostali, začali po odchodu Mečiara více kooperovat s Evropskou unií, což jim přineslo prosperitu: Současná globální bilance je dle některých politologů úspěšnější pro Slovensko.
My Češi jsme propadli již v 90. letech falešnému přesvědčení, že jsme "tygři Evropy," což nás v důsledku oslabilo a politiku vyprázdnilo, jak ukázal výsledek posledních voleb. A zase půjde jen o to, jestli to vezmeme jako výzvu ke změně a sebevědomému evropskému směřování, nebo jestli se budeme tvářit, že se nic neděje a budeme se dále marginalizovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
