Přírodní bohatství Bornea
Ostrov Borneo, jemuž Indonésané říkají Kalimantan, a zvláště pak jeho jihovýchodní pobřeží jsme naposledy navštívili se Stanislavem Lhotou, výzkumným pracovníkem zoologické zahrady v Ústí nad Labem, více než rokem. Hovořili jsme o projektu Přírodní rezervace, který pomáhají spoluzakládat i Češi a který zaštiťuje přímo ústecká zoo. Dnes nás spíše než ochranářské téma bude zajímat hlavně prales a zvířata v něm.
Zoolog Stanislav Lhota je koordinátorem české části projektu Přírodní rezervace, která probíhá u Balikpapanského zálivu. V říjnu se vrátil z ročního pobytu na Borneu. Pro ty, kteří náš loňský rozhovor neslyšeli, připomeňme, jak se na Borneo dostal a přibližme si oblast, kde působí.
Prvně jsem tam přijel v roce 2005 jako výzkumník. Mým cílem bylo pokusit se o studii hulmana běločelého, což je doposud nestudovaný druh listožravé opice, která obývá právě jen tento ostrov. O práci jsme se pokoušeli zhruba rok, ovšem naše výzkumná lokalita neustále čelí poměrně silným civilizačním tlakům, a tak jsem se během toho roku postupně začal spíše orientovat na řešení praktických ochranářských problémů. Nakonec došlo k tomu, že po roce práce jsem tento druh opice opustil, možná jen dočasně, a přesedlal jsem na jinou opici, která se jmenuje kahau nosatý. Kahau mají totiž jednu velkou výhodu oproti hulmanům běločelým, a to že jsou velmi populární a atraktivní a představují vlajkový druh, skrze který mám při výzkumu snazší přístup k místním lidem - od vesničanů, přes publicisty, úředníky, ochranáře až po politiky. V současné době je tedy hlavním záměrem našeho terénního projektu výzkum a ochrana opice kahau nosatý na pobřeží východního Kalimantanu.
Jak vypadá tamní příroda? Záleží na tom, zda jste v pralese nebo v pobřežních mangrovech. A také na tom, jak je blízko civilizace.
Lokalita, kde působím, tedy Balikpapanský záliv a rezervace Sungai Wain, leží z velké části v katastru velkého půlmilionového města Balikpapanu. Je to jedno ze tří největších měst na Borneu. S tím samozřejmě souvisí i obrovský tlak postupující civilizace na zbývající přírodní ekosystémy. Balikpapan má ještě poslední zbytky primárního tropického pralesa, jsou tu poměrně rozsáhlé pobřežní mangrovy, nicméně tyto přírodní ekosystémy jsou dnes velmi ohrožené. Z toho pohledu je území našeho zájmu odlišné od ještě nedotčených pralesů jinde na Borneu, které by jinak přírodovědec spíše navštívil.
Co jsou to mangrovy?
Jsou to specifické pobřežní lesy, které rostou v zóně přílivu a odlivu, v oblastech tropických zálivů, a tvoří ekosystém zásadně odlišný od tropických deštných lesů rostoucích na pevnině. Na Balikpapanu vytváří prales jedno z nejpestřejších a nejbohatších ekosystémů pokud jde o druhy stromů, zvířat i rostlin. Mangrovy jsou společenstvím v tomto ohledu poměrně chudým, roste tam zhruba dvacet druhů stromů a velmi málo bylin, stejně tak jsou obývány malým počtem živočišných druhů, ale jsou to druhy velmi specializované, které v řadě případů nenajdete nikde jinde. A třeba druh opice, který jsme tam zkoumali, tj. kahau nosatý, je jedním z příkladů druhu, které jsou z nějakého důvodu úzce vázány na mangrovy.
A teď už vzhůru do bornejského pralesa. O tom má většina středoevropanů asi dost zkreslenou představu a považuje jej za nebezpečné místo plné jedovatých hadů a šelem.
Musím říci, že většina návštěvníků tropického pralesa je po prvním zážitku velmi zklamaná, protože očekávají zoologickou zahradu, ovšem v daleko lepším vydání. Tropický deštný les je sice ekosystém, který má mimořádně vysokou druhovou pestrost, ovšem jednotlivé druhy mají velmi nízkou početnost, a nízkou populační hustotu, takže s většinou z nich se setkáte jednou za několik měsíců, třeba i let, přestože v pralese žijete dlouhodobě. Za druhé jsou to většinou malá zvířata, nejen bezobratlí ale i obratlovci (drobní ještěři, savci i ptáci). Zatřetí většina těch zvířat žije velmi skrytě a navíc ve vysokém korunovém patře. Takže když jdete pralesem, působí vegetace jako zelenohnědá změť, dokonce více hnědá než zelená, protože jdete podrostem hustě propletených lián, kdy zelená vegetace je vysoko nad vámi. Navíc na východním pobřeží Kalimantanu je takový dojem umocněn tím, že v oblasti vládlo v minulých letech období sucha, došlo k úhynu stromů a les se tím prosvětlil v horním korunovém patře. Spodní patro se díky většímu přísunu světla rozrostlo a vytváří neprostupnou spleteninu, přes kterou ani nedohlédnete nahoru do korun. Viditelnost v primárním deštném pralese, který nebyl nenarušený suchem, je asi 15 až 20 metrů.
Zvířata slyšíte, ale potkáváte je málokdy. Na Borneu nežije tygr, jenom místně a velmi vzácně tam žijí nosorožci a sloni, čili ta velká a nebezpečná zvířata, žijící třeba na Sumatře, tam nejsou. Relativně asi nejnebezpečnější je malajský medvěd, ale i to je téměř bez rizika. V pobřežních oblastech žijí krokodýli, to je největší problém. My pracujeme v mangrovech a musíme si dávat veliký a pozor, zhruba jednou do roka se tam vyskytne nějaký smrtelný případ. Pokud jde o jedovatá zvířata - jedovatí hadi i bezobratlí tam samozřejmě jsou, ale platí pro ně to, co pro zdejší zvířata obecně, tj. je jich málo a vyskytují se v horním korunovém patře, kde se nepohybujete. Takže třeba moje setkání s kobrou by se dala spočítat na prstech jedné ruky. Jednou jsem tedy na ní šlápnul, ale naštěstí zrovna pojídala žábu, měla jí zacpanou pusu a díky tomu mi nic neudělala.
S oblibou jste vyrážel do pralesa i v noci. V noci nebezpečí nehrozí? Co je v tuto dobu vidět v pralese odlišného?
Pokud jde o riziko, myslím si, že není o nic větší než ve dne. A vidět je opravdu úplně něco jiného. Komunita zvířat, která se pohybují po pralese ve dne a v noci, je zcela odlišná. Ve dne jsou čilé opice, veverky, ptáci a několik málo šelem, jako jsou třeba vydry nebo medvědi. V noci nastupuje úplně jiná škála zvířat - některé šelmy, poloopice, poletuchy apod. Protože jsem s nočními zvířaty předtím pracoval, předtím než jsem odjel do Indonésie jsem pracoval na výzkumném projektu na Madagaskaru o Aye - aye (ksukol ocasatý, Daubentonia madagascariensis, pozn. red.), což jsou noční primáti, tak jsem docela zvyklý na pohyb po nočním pralese a mám to rád. Pro mě je prales v noci ještě atraktivnější než ve dne. A je také příjemnější pohybovat se po pralese v noci, kdy není takové vedro.
Více se o přírodě Bornea dozvíte v příštím příspěvku.
Převzato z pořadu Planetárium Českého rozhlasu Sever.
