Únavu za volantem nepodceňujte!
V letošním roce už musel náš konzul v chorvatském Splitu řešit nehodu, kterou zavinil mikrospánek řidiče. Naštěstí se obešla bez tragických následků, ale vůbec k ní nemuselo dojít. Jednak je zřejmé, že tisícikilometrová cesta se nedá ujet na jeden zátah, ale hlavně řidič je schopen poznat, že začíná být unavený.
Jednoznačně to prokázal test Fakulty dopravní ČVUT. Výzkumníci nejprve nechali unaveného řidiče zastavovat na simulátoru na červenou a on si jasně uvědomoval, že je to pro něj stále složitější. „Je zajímavé, že korelovalo jeho sebehodnocení právě s jeho reakčním časem. Znamená to, že řidič dokázal rozpoznat, že se snižuje výkonnost jeho řízení, sám se dokázal ohodnotit velice správně a zároveň se mu vysoce zvyšoval reakční čas,“ vysvětluje zpracovatel testu Stanislav Novotný.
Pro test reakcí unaveného řidiče platily přísné podmínky – lidé, kteří na něj přistoupili, nesměli 24 hodin spát a potom usedli do trenažéru, který simuloval jízdu po dálnici, tedy po rovné silnici bez rušivých chodců a také bez aut. Právě tato monotónnost ještě zvýšila dopad únavy, která se u všech nejpozději do hodiny projevila i na jejich jízdě. „Začali usínat a padala jim únavou hlava. Případně ve chvíli, kdy zavřeli oči, vyjeli ze silnice nebo přejeli do protějšího pruhu. U některých řidičů se dokonce projevoval takzvaný mikrospánek a ti například i s otevřenýma očima vjeli do protějšího pruhu.“
Ovšem už předchozí okamžiky v jejich jízdě naznačovaly, že k něčemu takovému dojde. Unavený řidič totiž jezdí jinak než ten, který je odpočatý. Není schopen udržet konstantní rychlost. „S postupující únavou má řidič tendenci zvyšovat rychlost. Někteří ani nebyli schopni udržet se v mezích. Jejich rychlost během jízdy vystoupila vysoko, pak si to uvědomili a rychlost prudce poklesla,“ říká Stanislav Novotný.
Testovaní řidiči navíc postupně ztráceli sílu udržet auto v rovném pruhu a po silnici začali kličkovat. „Je zajímavým ukazatelem, že se zvyšoval rozptyl, kmitání a šněrování v pruhu řidiče v případě únavy.“
Možná vás napadá, že test neodpovídá realitě – vždyť přece nikdy nejste před cestou vzhůru 24 hodin jako lidé, kteří se podrobili výzkumu. Jenže, mnozí vyrážejí k chorvatskému moři na noc po celodenním pracovním shonu, takže na začátku to sice 24 hodin není, ale nad ránem přicházejí kritické okamžiky. „Čtyřiadvacetihodinovou spánkovou deprivací jsme se snažili simulovat stav řidiče, kdy je unavený a pravděpodobně udělá na silnici něco nepředvídatelného.“
Test na simulátoru prokázal jednu věc: lidské tělo má určité fyzikální limity a člověk je silou vůle prostě nepřelstí. „Myslím si, že do určité míry je člověk schopen svůj stav ohodnotit. Pokud se hranice přesáhne, je většinou pozdě,“ uzavírá Stanislav Novotný. Tak na to myslete pokaždé, když usedáte za volant.
