Aleje mizí z české krajiny. Podaří se nám je zachovat?
Význam alejí pro vzhled naší krajiny si často ani neuvědomujeme a bereme je jako samozřejmost. Stěží si ale dokážeme představit, jak razantně se krajina změní, když je vykácíme. Aleje neboli stromořadí nejsou jen estetickým doplňkem krajiny. O anketě Alej roku 2011 i významu alejí vůbec jsme hovořili s Jakubem Esterkou ze sdružení Arnika.
Alej pochází z francouzského „aller“, tedy „jíti“, synonymum je také cesta a k cestě neodmyslitelně a zvyklostně právě stromořadí patří. Z dnešního krajinářského pohledu se jedná spíše o stejnověký porost, jsou to dvě souvislé řady stromů podél cesty, podél komunikace.
Odkdy se aleje objevují u nás?
Zhruba od renesance, kdy k nám přichází celkové komponování krajiny, které se potom rozvíjí především v období baroka. Baroko je vrcholným obdobím alejí, v té době měly svůj význam i duchovní, celá krajina byla koncipována jako obraz boží, to znamená, co bylo na nebesích, bylo i na zemi. Aleje plnily i funkci estetickou, kdy šlechtické či církevní aleje spojovaly významné body v krajině, ať už to byl klášter, kostel, panské sídlo. Pak vznikly i další aleje typu selských alejí, většinou tvořené ovocnými dřevinami, které měly spíše hospodářský význam. Vývoj alejí ale samozřejmě pokračoval dál, s rozvojem topografie měly aleje význam orientační, sloužily třeba i vojskům pohybujícím se v krajině. Císařsko-královské cesty byly osazovány topoly. V 19. století existoval císařský výnos, kdy bylo nutné mít na této silnici spon mezi stromy asi 8 metrů – takže aleje byly někdy dokonce zákonem požadovány.
Takže kromě estetické funkce dlouhověkých šlechtických alejí sloužily mnohé aleje i k obživě.
Určitě, každý sedlák využije z půdy maximum, takže i cesty doplňoval ovocnými dřevinami. Zajímavé je, že ovocné aleje byly významné i z vojenských důvodů. Jak je známo, manévry se rozpouštěly před zimou, a na podzim zrálo ovoce, takže vojáci měli právo se z těch stromů najíst, tj. načesat si ovoce pro vlastní potřebu, než dorazí do své obce či vesnice. Ale ovocná stromořadí, byť je dnes struktura zemědělství úplně jiná, mají obrovský význam i v současnosti. V době, kdy ztrácíme kvalitu půd, například polovina zemědělské půdy v České republice je ohrožena erozí. Té brání dřeviny obecně, ať už jsou to ovocné dřeviny, meze, okraje lesa. V 50. letech se změnila struktura zemědělské krajiny – rozorali jsme meze, pole se zcelila na obrovské stahektarové lány, faktory zhoršující kvalitu půdy se znásobily a jejich protiváha, tj. dřeviny, se odsunula na okraj zájmu. Takže i dnes můžeme pozorovat renesanci alejí, v tom smyslu, že si začínáme uvědomovat jejich funkce a praktický význam pro standardní středoevropskou zemědělskou krajinu
Určitě mají aleje význam z hlediska ochrany druhů – slouží jako útočiště hmyzu, ptáků. Slouží jako větrolamy. Existují ještě nějaké další jejich funkce?
Řekla jste to naprosto správně, těch funkcí je určitě daleko víc. Je to biotop pro různé druhy organismů, rozkládající se dřevo může být i domovem velmi vzácných druhů. Ale to bych tady zrovna nezdůrazňoval, protože existují mnohem důležitější funkce. Jako větrolam v zemědělské krajině skutečně brání větrné erozi, která je v našem prostředí významná, vítr z obnažených lánů odnáší ty nejjemnější částice, tu nejúrodnější část půdy a ztráty jsou veliké. Dále je to funkce klimatizační. Každý zdravý strom je schopen v případě, že má dostatek vody, tu vodu také aktivně v létě odpařovat. Funkce klimatizační se potom neprojevuje jen na mikroklimatu, ale na celém klimatu krajiny. Jsou známy případy z Afriky, kdy na daném území zmizel les a následně zmizely také srážky. Ale funguje to i obráceně – když se podaří někde s dostatkem vody les vrátit, potom se tam mohou vrátit srážky. Z jednoduchého principu - nad chladnými povrchy se sráží voda. Lesy mají obrovskou funkci v koloběhu vody. Samozřejmě to nefunguje jenom ve velkém měřítku, projeví se to i třeba v klimatu ulice. Strom zvlhčuje vzduch ve svém okolí.
Mluvili jsme o dobách, kdy se aleje začaly vysazovat. Kdy se začaly kácet?
Samozřejmě k alejím patří obnova, je to věc kontinuální a způsoby obnovy jsou různé. Důležité je, aby existovala možnost aleje obnovovat. Dnes je doba méně nakloněná kontinuálním a koncepčním přístupům, spíše se v krajině skáče z místa na místo podle jednotlivých projektů, pak je složité aleje systematicky obnovovat. Například, neexistují na to rozpočtové položky nebo jsou velmi mizivé, třeba pro silniční stromořadí na krajské úrovni. Správce silnic ani nemusí mít dostatek financí, aby se o stromořadí mohl starat.
To je problematické téma, aleje které lemují silnice. Četla jsem, že v poměrně teplé zimě na přelomu roku 2007-08 neměli silničáři moc práce, a tehdy začalo velké kácení alejí jako překážek silniční dopravy. Co je na tom pravdy?
Tam začala, možná už o 2 roky dříve, období teplých zim, během kterých nebylo nutné silnice tolik ošetřovat a zbyl čas – využil se bohužel na tzv. plošné kácení. Popud vznikl ze strany dopravní policie, možná i na základě ještě dalšího zadání, faktem je to, že existoval trend plošného kácení silničních stromořadí. Tento trend se podařilo poněkud zbrzdit novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy se na konci roku 2009 odebrala možnost silničářům kácet stromořadí bez povolení, jen v tzv. oznamovacím režimu. Bohužel právě nyní se legislativa vrací zpátky do režimu kácení bez povolení, což je škoda, protože by určitá kontrola a hlavně diskuse v rámci správního řízení, třeba i s orgánem ochrany přírody, měla proběhnout. Takto už není možné, aby se k plánovanému kácení vyjádřila veřejnost, a také není možné nařídit v rámci správního řízení novou výsadbu. Alej se tedy už vůbec nemusí do krajiny vrátit.
Silničáři říkají, že aleje jsou nebezpečné, že mohou způsobit tragické nehody. Jak má vypadat takové stromořadí, které neohrožuje silniční dopravu?
Víte, že aleje mohou za tragické dopravní nehody, je v podstatě, jak říká pan profesor Cyril Hőschl, presumce viny. Někoho obviňujeme, aniž by to spáchal. Stejně tak pan doktor Cílek říká, že za to mohou auta, protože mohou jezdit hodně rychle....Tato logika nás má vést k uvědomění, že je potřeba dodržovat rychlostní limity, přizpůsobit rychlost stavu vozovky a viditelnosti. Oficiální statistiky policie ČR nehovoří o tom, že stromy mohou za dopravní nehody. Naopak třeba v Británii, v Německu, ve Francii dnes aleje do krajiny vracejí. Existuje dokonce studie z února tohoto roku, kterou zpracoval úřad pro bezpečnost silničního provozu, jež říká, že neexistuje korelace mezi rizikem nehodovosti a výskytem alejí podél silnice.
Jaká je v současné době legislativa u nás? Chrání stát stromy nebo památné aleje?
Stát Zákonem o ochraně přírody a krajiny chrání veškeré dřeviny. Nelze poškozovat žádnou dřevinu. A v případě kácení, které je někdy nevyhnutelné, kdy jedině vlastník může kácet na svém pozemku, nebo správce s pověřením vlastníka, je nutné se také tímto zákonem a vyhláškou k němu řídit. Ve stejném roce, kdy se zpřísnil režim kácení u alejí, se povolilo obecné pravidlo i pro právnické osoby, které od této chvíle, stejně jako fyzické osoby, musí žádat při kácení o povolení, když daný strom má více než 80cm v obvodu. Pro představu, například u dubu takového obvodu dosahuje dřevina přibližně ve věku 50 let. To je poměrně starý strom. Představte si, že byste na svá práva čekala 50 let! A ovocné stromy takového obvodu nemusí vůbec dosáhnout. Takže vlastník může dřevinu pokácet vlastně bez jakéhokoli povolení. Což je v podstatě velmi měkká právní úprava a také už o tom ministerstvo 2 roky ví. Čeká se na zpřísnění vyhlášky, v níž by byl limitní obvod již 40 cm. Takové míry může dub dosahovat ve 25-30 letech, to jsou už stromy, které plní celou řadu funkcí, ve městě takový strom funguje jako klimatizační zařízení, zvlhčuje vzduch a filtruje škodliviny.
Může se podle vás tato legislativní úprava do budoucna nějak změnit?
Nyní se bohužel mění k horšímu, protože novela Zákona o pozemních komunikacích má ve svém dodatku také změnu Zákona o ochraně přírody a krajiny, která požaduje změnu ve smyslu znovu udělení výjimky pro silničáře. Po schválení tohoto zákona by tedy nemuseli žádat o povolení ani u těch stromů, které mají více než 80 cm v obvodu. Je ale nutné říci, abychom nebyli jednostranní, že je v návrhu výjimka pro stromořadí. Má svoje nedostatky, ale to bychom zabíhali do praktických a právnických detailů. Bohužel stromořadí nikdo neeviduje, neexistuje jednotná evidence, ani v zákoně není definice, co je to stromořadí. Může způsobit zmatky, protože nikdo nebude přesně vědět, jaký režim má následovat.
Vy vedete kampaň Zachraňte stromy. Máte nějak zdokumentované naše významné aleje, kolik alejí u nás vůbec je apod.?
Ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci se snažíme aleje zmapovat. To se nám podařilo, na podzim jsme vydali databázi stromořadí v Olomouckém kraji. Je to pilotní projekt. Dosud existují jen databáze státem chráněných alejí , ale celková databáze pro celé území republiky neexistuje.
Aby se problematika kácení alejí dostala více do obecného povědomí, má pomoci i soutěž Alej roku, kterou Arnika letos vyhlásila. O co se jedná?
Byli jsme překvapeni zájmem veřejnosti. Ta soutěž byla vymyšlena proto, abychom se všichni dokázali z alejí potěšit a více je vnímali jako součást krajiny a našeho domova. Ta soutěž pro rok 2011 byla naprosto otevřená pro všechny občany naší republiky, sešlo se nám 53 nominovaných alejí. Nebylo tam žádné omezení, pouze jsme byli rádi za krátký příběh té konkrétní aleje, za důvod nominace. Akci provázela i fotografická soutěž. Vyhlášení výsledků proběhlo 10. prosince.
Jedním z adeptů na vítěze byla alej v Uherském Hradišti na břehu řeky Moravy, která má padnout. Proč?
Alej podél řeky Moravy roste na ochranné protipovodňové hrázi mezi Uherským Hradištěm a Starým Městem. Bohužel existuje projekt na rekonstrukci hráze, který počítá s kácením celé aleje nebo minimálně její poloviny, a tak místní obyvatelé nominovaly tuto alej do soutěže, protože jim na ní záleží a domnívají se, že to není rozumně zpracovaný projekt. My v rámci naší ekoporadny radíme lidem, jak se alejí v jejich okolí zastat, či případně jak se účastnit řízení atd. Tato alej se nakonec umístila na druhém místě, ale také dostala zvláštní cenu Arniky za ten srdnatý boj lidí proti kácení této aleje.
Která alej se stala vítězem ankety, jaký je její příběh?
Než se dostanu k tomu titulu, musím říci, že příběhy obou vítězných alejí jsou velmi ilustrativní, specifické a popisují současnou situaci. Na jedné straně smutný příběh aleje, který zatím není prohraný, ale je to situace, se kterou se setkáváme velice často, a kácení aleje je navíc bohužel kvůli legislativě bez náhrady. Titul Alej roku 2011 získala alej v Moravském krasu, v obci Vavřinec, kde se naopak podařilo skloubit celé společenské spektrum nad její obnovou, tam je obrovské nasazení místních dobrovolníků, kteří byli nejen schopni ji přihlásit do soutěže, ale starají se o tu alej dlouhodobě a podařilo se jim sehnat peníze na její obnovu.
Právě tento pozitivní příklad byl právem oceněn titulem Alej roku 2011.
Anketa alej roku byla letos vyhlášena poprvé. Myslíte, že se do toho pustíte v příštím roce?
Určitě, aleje si to zaslouží.
