Čeští vědci objasnili cestu strnadů na Nový Zéland
Strnada obecného dovezli Novozélanďané, aby jim pomáhal s hubením hmyzích škůdců. Toužebně očekáváný zachránce se ale rychle proměnil na škůdce úrody na polích. Čeští vědci nyní zmapovali historii tohoto omylu.
Během pouhých 15 let se na Novém Zélandu proměnil strnad obecný z vítaného pomocníka na nenáviděného nepřítele. Čeští vědci Pavel Pipek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Petr Pyšek z Botanického ústav AV ČR ve spolupráci s Timem Blackburnem z University College London studiem dobových materiálů rekonstruovali tenhle „veletoč“ v náhledu na ptáky, které Novozélanďané nejprve cíleně dovezli a následně systematicky hubili. Výsledky jejich pátrání zachycuje studie publikovaná v časopise NeoBiota.
Výzkum strnadího dialektu vede na Nový Zéland
Vědci z Přírodovědecké fakulty se dlouhodobě zabývali výzkumem dialektů strnadů obecných. Naši předci slyšeli ve zpěvu tohoto ptáka větu „Kdyby si sedláčku chcíp.“ V různých oblastech svého výskytu se drží strnadi určité varianty zpěvu. Mají tedy jakási místní nářečí. Vědce zajímalo, co se stalo s dialektem poté, co byli ptáci polapeni a vypuštěni na druhém konci světa. Drží si původní „ptačí nářečí“, nebo si ho v nové domovině pozměnili?
K takovému přesídlení strnadů došlo v polovině 19. století, když byli angličtí ptáci dovezeni na Nový Zéland. Čeští vědci proto rozjeli s pomocí veřejnosti projekt Yellowhammer Dialects, v kterém od dobrovolníků získávají nahrávky zpěvu strnadů zachycené na mobilní telefon v různých částech Anglie a Nového Zélandu. Aby dokázali takto nashromážděná data interpretovat, začali se zabývat i tím, za jakých podmínek se strnadi na Nový Zéland dostávali. Ze starých novin, dopisů, účtů nebo zápisů ze schůzí se před nimi začal skládat nečekaně zajímavý příběh.
O velkém omylu aklimatizačních společností
Import strnadů z Anglie na Nový Zéland byl výsledkem důkladně promyšlené a připravené akce, kterou posvětily svým souhlasem přední vědecké kapacity a politické špičky z tzv. aklimatizačních společností. Strnad byl vybrán, aby ulevil farmářům od škod na polích ničených housenkami můry plavokřídlece Mythimna separata a dalšími hmyzími škůdci. Dnes se zdá volba strnada nepochopitelná, protože v jeho potravě převažují semena. Bylo naivní očekávat, že ptáci budou přednostně žrát hmyzí škůdce a úrody na polích si nebudou všímat. V polovině 19. století toho ale přírodovědci o potravě strnadů mnoho nevěděli a byli přesvědčeni, že na Nový Zéland expedují hmyzožravého ptáka.
Jak vyplývá z dobových archivních materiálů, v 60. a 70. letech 19. století bylo z Anglie vypraveno pětadvacet lodí s klecemi plnými strnadů. Některé putovaly na Nový Zéland na objednávku aklimatizačních společností. Jiné si nechali poslat soukromí zájemci. Plnou čtvrtinu dodávek vyřizovala rodinná firma Billsů z Brightonu. Proto mnoho novozélandských strnadů pochází z okolí tohoto jihoanglického města.
Zachránci před hmyzem se pustili do obilí
Vědcům se podařilo z dobových materiálů po bezmála detektivním pátrání zjistit nejen původ novozélandských strnadů, ale i to, kde byli ptáci po importu vypuštění a často dokonce i počty vypuštěných opeřenců. Dobové materiály svědčí o tom, že zpočátku byli strnadi vítáni jako zachránci. Ale tohle nadšení mezi farmáři rychle opadlo, když se ukázalo, s jakým apetitem dovezení ptáci hodují na obilí. Aklimatizační společnosti ale tyto protesty odmítaly jako neodůvodněné a v importu strnadů pokračovaly. Poslední dodávka strnadů dorazila na Nový Zéland v roce 1880. Tito ptáci už však nebyli vypuštěni. Odpor veřejnosti proti strnadům byl příliš silný. Ptáci proto putovali do Austrálie.
Nový Zéland mezitím vyhlásil strnadům a dalším pěvcům (zejména vrabcům) válku. Ptáci byli ničeni všemi prostředky. Střelbou počínaje a kladením návnad z otráveného zrní konče. Do boje se zapojily i děti, které soutěžily ve vybírání vajec z ptačích hnízd. Vědci našli v archivech zprávu, že jeden hoch dokázal za jediný rok vybrat asi 3000 ptačích vajíček. Soustředěným úsilím se zřejmě podařilo stavy strnadů dramaticky snížit. Vyhubit tento druh už ale nebylo možné a pták je dodnes na Novém Zélandu hojně rozšířen.
Zdroj: NeoBiota, AAAS, British Ornitologists´Union, Yellowhammer Dialects, Xeno-canto, Hlas pro tento den
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
