Jagellonci a Kutná Hora (10. část)
V desátém pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora budeme pátrat po zbytcích rozřezaného oltáře z chrámu sv. Víta. Současně vstoupíme do dvojice sakrálních památek stojících na vnější hranici jagellonského města.
Expozice Europa Jagellonica obsahuje řadu vzácných a velmi působivých prací, ale díla Lucase Cranacha st. mezi nimi nelze přehlédnout. V jedné z místností Jezuitské koleje můžete vstoupit do společnosti sv. Kateřiny, sv. Anežky Římské, sv. Markéty, sv. Kristýny a neznámé světice. Právě tyto „tváře“ na vás budou shlížet jako připomínka velkoleposti tzv. Pražského oltáře Lucase Cranacha st., který do dějin nevstoupil jen jako vynikající malíř a učitel či majitel legendární dílny, ale také jako wittenberský radní, později starosta, přítel Martina Luthera i jako majitel lékárny, která měla fungovat až do závěru 19. století.
Navíc nás druhá část seriálu Jagellonci a Kutná Hora výjimečně zavede hned ke dvojici památek, které stojí na okraji města. Jednu z nich proměnila ve svůj pohřební chrám patricijská rodina Smíšků, která vlastnila také Hrádek. Druhou stavbu najdete ve čtvrti zvané Kaňk a těžko by jste někde našli podobný objekt.
Střípky Cranachova oltáře
Tzv. Pražský oltář Lucase Cranacha st. dnes doc. Jiří Fajt datuje na samý počátek 16. století, ale původně byl datován do 20. let. Dochovalo se pouze pět fragmentů. Čtyři připomíná výstava Europa Jagellonica v jejich původním rozvržení. Nejpřesnější představu o rozměrech retáblu nabízí obraz se sv. Kateřinou a sv. Barborou, za níž je vidět spodní část šatů Panny Marie. Ta byla také příčinou zničení díla kalvínskými obrazoborci v roce 1619. Světice nepotkal stejný osud jen díky pověsti, že jejich tváře zachycují příbuzné císaře Maxmiliána, konkrétně jeho dcery.
Muž s hadím podpisem
Lucas Cranach st. do dějin vstoupil jako umělec, který si získal obdiv nejen svým vlastním dílem, ale i schopností předat dovednosti svým žákům. Narodil se v Kronachu, ale už v roce 1495 odešel do Norimberka, působil ve Vídni i Wittenbergu, kde založil svou uměleckou dílnu. Poslední dny svého neobvykle dlouhého života strávil ve Výmaru. Zemřel zde v říjnu roku 1553 ve svých 81 letech. Dalším zajímavým momentem dokumentujícím přijetí díla jeho umělecké dílny je samo množství dochovaných prací.
Práce Lucase Cranacha st. můžete poznat podle několikrát prohnutého okřídleného hada s korunkou. Někdy je motiv prezentován jako dráček. Vidět ho můžete například na obraze Stětí sv. Jana Křtitele, kterému patřil 8. díl seriálu Jagellonci a Kutná Hora.
Odraz stříbrného lesku v Jáchymově
V druhé etapě vlády Jagellonců, za krále Ludvíka, došlo v roce 1520 k proměně hornické osady Jáchymov na svobodné horní město. Zatímco v Kutné Hoře už se v té době těžilo stříbro z velkých hloubek s obrovskými náklady a rizikem, Jáchymov svůj poklad skrýval takřka pod povrchem. Rostoucí bohatství přitáhlo pozornost umělců a právě pro zdejší farní kostel vytvořila Cranachova dílna obrovský oltářní retábl, kde byl vyobrazen i sám Lucas Cranach st. Zadavateli této práce byl rod Šliků, o kterém jsme si s prof. Petrem Vorlem povídali také v pořadu Vstupte! při pátrání po dějinách numismatiky, pohybu stříbra v zemi a pochopitelně také o rodu Pernštejnů, který prof. Vorel v podstatě pro české dějiny znovu objevil.
Magie trojky
Náš seriál ovšem patří Kutné Hoře a právě tam se v této chvíli také vrátíme prostřednictvím Starých pamětí kutnohorských jezuity Jana Kořínka: „ Posledně: Všech Kuttenských Horníků žádám šetrně, pokudž někde něco jináče než oni od svých Předkův slíchali, přednesu, aby se nad tim nehoršili, a mne z nějakého poblouzení nevinili. Nebo mají věděti, že nevšecko s pravdou se srovnává, co obecná pověst vypráví. Ku příkladu: Povídá se vůbec, že Kostel Svato Svaté Trojice, od jednoho, skrze pavuňk schuzeného, potom pak nenadále obohaceného Havíře, jest vystaven; já pak to za bájku pokládám, a jinému vzácnému Horníku to Stavení připisuji. Proč? Proto, že tak v starých psaných Pamětech zapsáno nacházím; kterýmžto více jest věřiti, než řečem negruntovným.“
Jan Kořínek se k historii kostela Nejsvětější Trojice skutečně vrátil: „O tom jedna stará pamět praví: že léta 1417 původem Nákladníků Hor stříbrných, jest založen; kteřížto, když se grunty kladli, pro odplatu Boží, veliké Handštány stříbrné a jadrné rudy, na svých zádech sami nosili, a do grumfeštu kladli. Že pak v skůře Praha i celá Země se zbouřila, k dostavení nepřišel, a tak nedokonaný přes 60. let trval až Jan Smíšek z Vrchovišť, Horník bohatý, nad ním, okolo léta 1490 se slitoval a jey na svůj náklad dostavěl.“ Rok 1417 nemáme jinak doložen, ale proměnu kostela Janem Smíškem potvrzují také současní odborníci, jako například PhDr. Aleš Pospíšil z Národního památkového ústavu.
Kostel Nejsvětější Trojice rozhodně nenajdete na první pohled. Je zcela zakryt stromy a pokud nevíte směr, ani špičku jeho věže se vám zahlédnout nepodaří. Až přímo u věže můžete mezi větvemi spatřit reliéf s výjevem z kutnohorských dolů a pokud si domluvíte prohlídku, můžete vstoupit také dovnitř. Kostel Nejsvětější Trojice je celý prodchnut symbolikou trojice – ve sloupech, počtech otvorů v jednotlivých stěnách apod. Můžete zde najít náhrobek Jana Smíška i jeho dcery Ludmily, ale nejpůsobivější je pastofórium, které odborníci označují za jedno z nejlepších kamenických děl pozdní gotiky v Čechách. O výjimečnosti výzdoby interiéru hovoří doc. Michaela Ottová:
Kopie, která nemá obdoby
Kostel sv. Vavřince na Kaňku vystupuje z písemných pramenů už v roce 1369, kdy papež Urban zaslal 17. srpna pražskému arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi svou bulu. Tehdy šlo zřejmě jen o dřevěnou kapli, protože svou kamennou podobu získal na přelomu 15. a 16. století. Ve svých Starých pamětech kutnohorských Kaňk nevynechal ani jezuita Jan Kořínek:
„ Od Havířstva Kaňkovského, mnohonácte let před Žižkou vyzdvížený; ale potom, okolo léta 1489 že se zdál příliš těsný, byl rozbořen, a prostrannější jakož i krásnější z Koutu a rozlyčných Kverků štědrosti, v jiný způsob uveden.“ Zmíněné Kouty jsou označením pro zbytkovou rudu, která se „smetá do nějakého koutu“ a schovává.
Svatovavřinecký kostel nabízí nejedno překvapení, kterým si získá vaši pozornost. Na jeho stavbě se sice vystřídali čtyři stavitelé, ale přesto nebyl patrně nikdy dokončen. Teprve v 70. letech 19. století byl jeho dřevěný strop nahrazen současným zaklenutím, které vám nabídne skutečně nevšední zážitek. Zatímco dnešní odborníci soudí, že původně byl kostel zamýšlen jako dvoulodní, tehdejší stavitelé se patrně nechali inspirovat kostelem Nejsvětější Trojice a bez ohledu na prostor, proměnili kostel v trojlodí. Výsledkem jsou sloupy doslova natlačené na obvodové zdi a křížová klenba, která v nich doslova mizí.
Kostel sv. Vavřince na Kaňku překvapuje také kunsthistoriky. Největší záhadou je kazatelna signovaná Matějem Rejskem, kterou by dnešní měřítky kvality zhodnotily jako práci podprůměrnou, vzhledem k věhlasu tohoto mistra a hrubosti provedené kamenické práce. Otazníky je opředen také sloupek, kterému se říká almužní a opět nikde nenajdete nic podobného. V kostele sv. Vavřince by vaší pozornosti nemělo uniknout ani pastoforium, které tvoří celek s nástěnnou malbou dvojice andělů.
Kostel sv. Vavřince se dočkal další fáze rekonstrukcí. Nejprve prošly restaurátorskými zásahy nástěnné a stropní malby, následované během léta 2012 očištěním kamenických detailů velmi působivého pastoforia. Obnovena byla také kazatelna, jak můžete vidět ve fotogalerii.
Září v Galerii Středočeského kraje
Od počátku výstavy Europa Jagellonica nabízí Galerie Středočeského kraje řadu doprovodných programů po celé České republice. Výjimkou není ani místo konání výstavy. Konkrétní nabídka pro měsíc září se stala tématem rozhovoru Daniela Mrázka s Karin Šnajdrovou-Militkou.
Za týden
Jedenácté pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora bude patřit dalšímu mistru, který svým viděním světa okouzlil nejednoho panovníka či šlechtice. Cenil si ho Vladislav II. Jagellonský i císař Rudolf II. Jmenoval se Albrecht Dürer a na výstavě Europa Jagellonica na vás promluví i jako autor velmi zajímavé knihy. S panovníky přitom strávíme i druhou část seriálu, kdy přijmeme pozvání do tzv. Knížecího, chcete-li Knajzlíkovského, domu. Svou přítomností tento objekt poctil svou návštěvou i Vladislav II. Jagellonský. I to je další z důkazů výjimečnosti tohoto města v našich dějinách.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
