Je italština snadná? Pro začátečníky ano, ale pak se komplikuje, varuje lingvistka

22. prosinec 2016

Už 30 let získávají významné osobnosti ze světa literatury, divadla i akademického prostředí Mezinárodní cenu Nina Martoglia, která vznikla na počest tohoto geniálního sicilského režiséra, spisovatele, dramatika a básníka.

Letošním laureátem ceny byla i česká lingvistka Alice Flemrová z Ústavu románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ta hovořila v Magazínu Leonardo nejen o překládání z italštiny.

„Každý cizí jazyk, nejen italština, je inspirativní,“ uvedla překladatelka. „Otevře nám cestu do nového světa, přes jazyk se dostáváme k jinému způsobu myšlení a kultury.“

Je ale skutečně tak jednoduchá, jak se povídá? „Italština je jazyk, o kterém se často říká, že je snadný, ale ona se jen tak tváří na začátku,“ vysvětlila odbornice.

„Začátečníci to mají snadné, ale ten jazyk se potom komplikuje a má svoje specifika a úskalí. I proto je samozřejmé, že si někdy člověk rve vlasy a říká, že se něco nedá z italštiny přeložit.“

To ale platí obecně v překladatelství, uznala Flemrová. „Když jsem třeba dělala semináře se studenty bohemistiky a překládalo se z češtiny do italštiny, tak jsem si uvědomila, že si rvou vlasy i na té druhé straně.“


„Zatím to nevypadá, že by počítačový překlad mohl nahradit aspoň u textů krásné literatury člověka. Zkuste si něco zadat do překladače a uvidíte, že to má své mezery.“

„Důležité je, aby se člověk v prostoru jazyka zabydlel a cítil se tam dobře, cítil tu svobodu možnosti převádění jednoho světa do druhého,“ shrnula lingvistka.

I když se Flemrová ve své práci nevyhýbá používání nových překladatelských nástrojů jako jsou jazykové korpusy, její hodnocení počítačových překladačů není nijak dobré.

„Určitě už automatické překladače užívá spoustu lidí pro běžnou komunikaci a nevíme, jak se to posune dál, ale bez lidského faktoru to skutečně zatím nejde,“ konstatovala Alice Flemrová.

Spustit audio