Rekonstrukce podoby z lidské lebky je nejmodernější vědou i uměním

„Museli jsme vycházet z předchozích výzkumů z konce 90. let, konkrétně ze sádrového odlitku horní části lebky a spodní čelisti,“ uvádí odbornice.

Ty bylo nutné převést do digitální podoby metodou laserového skenování. „Pak nastupuje jakési virtuální sochařství, tedy analogie klasické rekonstrukční metody, kdy se na objekt nanáší vrstvy sochařské hlíny nebo té virtuální.“

Tloušťku jednotlivých měkkých tkání lze částečně odhadnout ze samotné morfologie lebky, tvrdí Urbanová. „Musíme si ale uvědomit, že tyto metody jsou jen přibližné,“ připomíná.

„V našem případě jsme se dohodli s archeology a historiky, že budeme rekonstruovat Jošta Lucemburského na vrcholu vlády a politické moci, tedy ve 40 letech. Vycházíme z morfologie, která je zachycená v kostní tkáni, takže ze svalových úpon můžeme usuzovat, jaký byl žvýkací sval, jak byl tlustý,“ popisuje konkrétní detail rekonstrukce vedoucí.

Samozřejmě je mnoho údajů, které vědci odhadnout neumí, mezi ně patří tloušťka tukové tkáně.

„Ze samotné morfologie lebky je možné určit, zda se jedná o muže nebo ženu, určit stáří, do jaké populace člověk patřil. Pak hledáme nějaké patologie nebo unikátní znaky, které nám pomohou tohoto člověk z davu vytáhnout. Zrovna u Jošta Lucemburského vidíme výraznou předsunutou dolní čelist. To ho muselo výrazně odlišovat od ostatních lidí."

Jaká je spolehlivost této metody? „Existují validační výzkumy, jak přesné naše metody jsou.“

„Ale vše je otázka nejen vědeckých metod a poznatků, ale také uměleckého cítění daného sochaře nebo grafika. Jde pouze o aproximační techniku a existuje mnoho faktorů, které působí na to, jak každého člověka vnímáme,“ konstatuje Petra Urbanová.