Psaní musí mít člověk pod kůží a nosit si ho všude s sebou. Má to tak Mozartík slova Sandra Vebrová

24. srpen 2015

Příběhy si začala psát v hlavě ještě dřív, než se naučila číst. Dětská hra se stala skutečností a Sandra Vebrová je šťastná, když jí při psaní začnou smyšlené postavy odmlouvat. K sobě je ale tvrdá, protože disciplínu považuje při své profesi za klíčovou.

Miroslav Horníček kdysi řekl: „Pokud můžete přestat psát, tak nemusíte psát. Když vám to nejde přestat, tak je to to pravé ořechové.“ A přesně takhle to funguje u Sandry Vebrové. „Psaní musí mít člověk pod kůží a nosit si ho všude s sebou. Já to tak mám.“


Sandra Vebrová jako Dismanče získala ve 13 letech cenu za nejlepší rozhlasový herecký výkon. Ve 20 napsala scénář Nepovedeného kouzelníka. Pohádku natočila ČT. V 21 jí vyšla první kniha pro děti Luko, malý vlkodlak. Pro děti píše dál, je taky scenáristkou Kalendária, Planety YO, Tamtamu a píše písňové texty.

Mít nad sebou bič

Základem je prý pocit, že vás to těší a že bez toho nemůžete být. Pak talent, obrovská píle a hlavně sebedisciplína. „Ta je hodně podstatná.“ Nedovolí vám, abyste probendili týden a strávili ho sladkým nicneděláním. Na druhou stranu múza nepoletuje spisovateli nad hlavou pravidelně.

Jsou dny, kdy to prostě nejde. Ale pak zase přijde ta správná chvíle. „Je to o tom mít nad sebou bič. Je to o obrovské vůli a taky o překonávání chvílí, kdy je člověk vyčerpaný.“

Potterboom a vlkodlaci

Sandra Vebrová hluboce smeká před J. K. Rowlingovou, autorkou Harryho Pottera. „Ona má mimořádnou fantazii. Klobouk dolů. Ona pro dětskou literaturu udělala zásadní věc. Zviditelnila ji.“

Vebrová se ale rozhodla vzít psaní za jiný konec a místo čarodějů udělat hlavní hrdiny z vlkodlaků. Vybrala si je prý proto, že ve všech knihách se tehdy mávalo hůlkami. „A upíři byli celkem známí. Chtěla jsem přijít s něčím novým.“

Harry Potter

Správný odhad

Když začne pracovat, má základ promyšlený dopředu. „Ale v průběhu psaní se postava vytváří. Ve chvíli, kdy mi začne odmlouvat, je to znamení, že si žije svým životem a mohla by fungovat i pro čtenáře.“ Ke psaní pro děti ji inspirovalo setkání se spisovatelkou a scenáristkou Markétou Zinnerovou.

„Ona mě k psaní pro děti nasměrovala. Odhadla, že by to mohla být moje parketa. Říkala, že jsem Mozartík slova a děti potřebují barvitý jazyk. Odhadla mě správně.“

Proč přepisovala deníky? Kdo je jejím oblíbeným spisovatelem? Co je základem čtenářského úspěchu? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: eh , Martina Kociánová
Spustit audio