Tomáš Klus. Rozhovor o rodinných hodnotách, otcovství, lásce a šamanství
Letošní léto tráví Tomáš Klus na svém „letním sídle“ a je tam spokojený. Je obklopený přírodou a svojí rodinou: ženou, dcerou a novorozeným synem Alfrédem. Jak říká, našel se ve dvou životních rolích: je tátou a hudebníkem.
Na zahradě dovádí jeho děti a jeho baví pozorovat jejich rodící se vztah. „Ona si ho docela slušně podává a on to bere s humorem. Děkuju bohu za ten dar, že můžu mít kluka a holku, protože to jsou úplně jiné světy. A oba fascinující.“
Dá se láska dělit?
Nežárlí Josefína na brášku? „Když přišla do porodního sálu zdravotní sestra s tím, že nám Alfréda odnese do pokoje, tak Josefína pronesla: My už vám brášku nedáme,“ vzpomíná s dojetím. Má prý jasno v tom, jak bude svou lásku dělit mezi obě děti.
„Láska má moc vyléčit celej svět, protože nemá hranice a nemá dno. Neustále bují. Takže když přišel Alfréd, vzniklo další obrovský pouto a další druh lásky. Mám pocit, že kluci jsou pro maminky a holky pro tatínky, ale není to tak, že bych měl jednoho radši. Ale ten vztah je jinej. Strašně mě to baví a doporučuju dítě do každé rodiny.“
Klus a les
Mezi Tomáše Klusem a lesem je prý intenzivní spojení. V lese měl svatbu i uvítací rituál svého syna Alfréda, na který pozval šamanku. „Dělala obřad čtyř živlů,“ popisuje.
„Myslím, že rituál je v životě člověka moc důležitý. Vnese do života vyrovnání se vším kolem a zdravou pokoru člověka vůči něčemu, co ho přesahuje. Pro někoho je to bůh, pro někoho příroda a pro někoho třeba muzika.“
Velký kluci pláčou
Na letošní oslavě jeho 30. narozenin se ozývala známá trampská hymna Rosa na kolejích. „Jsem odchovanej trampskou muzikou. A protože mám tu nejlepší ženu na světě, která je kromě toho nejlepší herečka na světě, dokonale to ututlala,“ směje se.
„Hrál tam Wabi Daněk na kytaru a já jsem si s ním mohl zahrát. Samozřejmě jsem vůbec nebrečel, protože jsem dospělej třicetiletej chlap.“ A následuje chlapské přiznání: „Jasně, že jsem brečel jako želva!“
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
