Zemřel herec a režisér Jiří Ornest. „Jedna éra skončila. A je třeba se s tím smířit“

„Lidi jsou vyměnitelní. Ale nejsou nahraditelní,“ komentoval Jiří Ornest v roce 2008 smrt svého kolegy z divadla Petra Lébla. „Jedna éra skončila. A je třeba se s tím smířit. Nicméně přicházejí noví lidé, kteří mají jiný pohled na svět. A to to divadlo nějakým způsobem vždycky oživí. Smutek nepřešel. Ale práce pokračuje dál.“

Stejnými slovy by bylo možné komentovat i jeho odchod z divadla a ze světa. Do Divadla Na zábradlí Ornest přešel v roce 1990 z Divadla E. F. Buriana. „To tehdy přestalo existovat. Z nejrůznějších důvodů. O tom bych se tady nerad šířil. Tím spíš, že jsem k tomu sám taky přispěl...“

Ironie a satira

V Divadle Na zábradlí pak hrál do posledních dnů. „Říká se, že dobrý divadlo, dobrá parta, má maximálně 10 let. Pak že se musí obnovit, nebo zaniknout. Ale herec si moc nevybírá, herec je vybírán. Z toho důvody taky režíruju. Zábradlí mě ale neomrzelo ani po 17 letech,“ svěřil se už v roce 2008.

Kromě „ambulantního“ režírování (jak sám svoji práci popisoval) a hraní byl v divadle i členem umělecké rady. „Bohužel tohle neštěstí mě potkalo,“ glosoval svůj souhlas s funkcí. Funkce nesnášel. Na rozdíl od ironického humoru. Proto si ho asi nejvíc pamatujete spolu s Janem Krausem ze satirického TV pořadu Dvaadvacítka.

Jsem hospodskej typ

Jiří Ornest byl i ve vysokém věku aktivní. „V 60 letech jsem začal dělat tchaj-ťi. Začalo to tak, že jsem kdysi dělal několik let karate. A kolem 60 mi přišlo, že už bych mohl v podstatě zbytek života sedět v křesle. A to se mi nelíbilo,“ přiznal v rozhovoru z roku 2010.

„Všichni se mě teď ptají, jestli mi něco není. Ale to, že jsem tak pohubnul, přikládám právě tchaj-ťi.“ Jiří Ornest se sám pokládal za „hospodskej typ“. „Nejsem moc člověk do přírody.“ S hercem Michalem Pavlatou v roce 1994 natočil osobní zpověď o alkoholu Hra o život.