To je náš klášter, říkají muslimové

Tamní komunita mnichů, která ve zrekonstruovaném klášteře žije nově od začátku devadesátých let získala první Středomořskou cenu Nadace Anny Lindhové za přínos v multikulturním dialogu.

S novináři mluvil anglicky pouze jeden z arabských mnichů - Džihád Júsúf. Po jeho přednášce o soužití křesťanské mnišské komunity s muslimským okolím ho Rádio Česko požádalo o rozhovor.

Jak vlastně mniši chápou mezináboženský dialog a jak ho uvádějí do praxe?

Není lehké vést dialog mezi odlišnými lidmi, vyžaduje to velkou snahu a mnoho vědomostí, ale vždy to přináší i potěšení. A my pěstujeme dialog velmi jednoduchou a jasnou cestou. Nic nezveličujeme a nečekáme ideální výsledky. Snažíme se být prostě maximálně otevření aby ti kdo nás navštěvují, a často jde o muslimy, mohli vidět jak žijeme, jak se modlíme. Mluvíme s nimi nejen o náboženství ale i o obyčejných věcech. A když jde o náboženství, nevyhledáváme ty sporné body naší víry, ale snažíme se spíše hledat to společné, to co nás spojuje. A my se od nich učíme o islámu stejně jako oni od nás o křesťanství. Takže potom ta zkušenost není zkreslená a zprostředkovaná od ostatních lidí nebo z knih, ale naopak bezprostřední.

Jak často vlastně obyčejní lidé, muslimové z okolí chodí k vám do kláštera?

Chodí v podstatě kdykoliv ale obzvlášť o pátku nebo o svátcích, ať už muslimských nebo křesťanských nebo státních svátcích- protože to je vždy volno, a tak mají více času, než když chodí do školy nebo do práce.

Proč myslíte, že k vám chodí ?

Myslím, že proto, že se u nás cítí dobře a cítí se vítaní.

Modlíte se někdy společně?

V našem klášteře mají muslimové místnost , kde se mohou modlit. Ovšem nemodlíme se společně kanonické modlitby. Navíc muslimové nemohou chodit k přijímání. Samozřejmě jsou vítaní na mši, mohou přijít a podívat se. Ale když oni se modlí svou předepsanou modlitbu, nemůžeme se k nim připojit.

Ale občas když máme příležitost, tak společně zpíváme náboženské písně nebo recitujeme poezii ze islámské mystické tradice súfismu. Což je také svého druhu modlitba, i když ne ta oficiální, kanonická.

Každý u nás může svobodně diskutovat nebo i praktikovat svoji víru, ale co se týče praktikování víry, zůstáváme 1oo procentními křesťany a sto procentními muslimy.

Během svého pražského vystoupení jste řekl, že když obyčejní lidé z okolí, muslimové, mluví o klášteře Mar Músá Habaší, nazývají ho „náš klášter". Já mám ale pocit, že se často nestává aby tady v Evropě nemuslimové mluvili o nějaké muslimské modlitebně jako o „své mešitě". Myslíte, že můžete ze své zkušenosti poradit něco muslimům, jak mohou změnit postoj svého okolí a komunity ve které žijí?

Změna postoje okolí nemůže přijít díky nějaké radě. Vyžaduje to dlouhodobé úsilí. A bohužel v Evropě je také mnoho nevědomosti a neznalosti. Studoval jsem v Itálii a lidé se mě neustále ptali, jsi Arab nebo ne? Jen proto, že se jmenuji Džihád. Mysleli, že jsem muslim a stal jsem se křesťanem. Člověk se prostě setkává s předsudky. Lidé často nevědí, že každý muslim není Arab a každý Arab není muslim. A co se týče jména Džihád, mnoho arabských křesťanů se tak jmenuje.

Pocházíte z křesťanské rodiny?

Ano, samozřejmě, jsem z tradiční křesťanské rodiny, která je křesťanská po staletí. Znám minimálně tři kněze, kteří se také jmenují Džihád, jeden z nich je dokonce biskup.

Ale zpět k vaší předchozí otázce, nemyslím si, že by dnes křesťan nazval mešitu „svou mešitou". Víte, je to obtížné. Ale přál bych si, aby tomu tak mohlo být.

Ale například v Sýrii máme starou umajjovskou mešitu, která bývala kostelem. Uvnitř uschovávají relikvii palec Jana Křtitele a křtitelnici. A pro nás je to sice pořád mešita, ale považujeme ji tak trošku za svou mešitu. Protože také křesťané jsou tam vítaní. A já bych si přál, aby jednou skutečně všichni lidé mohli říkat o mešitách, tohle je naše mešita.

Mění se nějak vztah křesťanů a muslimů v posledních letech?

V Sýrii spolu vycházíme dobře, my křesťané a muslimové. Samozřejmě je možné dělat více pro to abychom se navzájem poznali, nejen díky společný návštěvám a debatám, ale společným životem a prací. Vždy je možné poznat vašeho souseda lépe.

Na úvod rozhovoru jste řekl, že se odmítáte bavit o politice, přesto mi dovolte se zeptat, má současná politická situace v Sýrii nějaký vliv na náboženské vztahy?

Ne, v Sýrii nejsou náboženské problémy, muslimové i křesťané jsme v této situaci společně a všichni doufáme, že se podaří dosáhnout míru a vyřešit problémy dobrým způsobem.