Muslimové na Slovensku naráží na netoleranci a nepochopení. Více než jinde v rámci Visegrádu

Podle zástupce Islámské nadace Slovenské republiky Mohamadem Safwanem Hasná jsou například na Slovensku podmínky muslimů doslova tristní.

„Nás je na Slovensku poměrně malý počet. Velkým nedostatkem je absence mešity. Je to způsobeno hlavně tím, že muslimové nejsou na Slovensku oficiálně uznanou komunitou jako například v ČR nebo Polsku. Přitom muslimské kořeny na Slovensku jsou datovány až do 18. století, kdy v Bratislavě žilo přibližně 300 muslimských rodin. Dříve tam byla i krásná mešita poblíž místní synagogy a kostela sv. Martina. Je to paradox, že nyný, v 21. století, není možné mít na Slovensku mešitu,“ uvedl pro Rádio Česko Hasná.

Ze všech Visegrádských zemí je v přístupu k muslimům asi nejotevřenější Polsko. Andrzej Saramowicz z Muslimské náboženské unie Polské republiky tvrdí, že ačkoliv není znám přesný počet muslimů v Polsku, odhadem je jich kolem třiceti tisíc a jejich počet mírně roste. Otázkou je, zda komunita roste díky konverzím nebo díky přistěhovalectví a jak to, že vlastně nejsou známa přesná čísla.

„Protože nikdo zatím skutečný počet muslimů nespočítal , jsou jisté odhady založené na předchozích průzkumech, ale nedávno hlava muslimské obce, polský muftí vyzval veřejně muslimy aby své ke své víře přihlásili, takže snad brzy získáme lepší výsledky. A co se týče rostoucího počtu muslimů, jde hlavně o konvertity, protože množství muslimských přistěhovalců v Polsku neroste. Co se týče třeba muslimských studentů, ti často přijdou jen za levnějším kvalitním vzděláním a potom zase odjedou, takže množství muslimských migrantů, zůstává na stejné úrovni, a obec roste pouze díky konverzím,“ uvedl Saramowicz pro Rádio Česko.

Většinu přistoupivších muslimů tvoří provdané ženy a lidé, které islám přitahuje jakožto náboženství a životní cesta, což potvrdil i Saramowicz:

„Ženy, které konvertují k islámu po svatbě tvoří opravdu početnou skupinu. A pak je tu druhá skupina, nerozlišená genderem, a to jsou lidé , kteří jsou skutečně přitahováni jen samotným náboženstvím a spiritualitou islámu.“

Mezi polskými muslimy jsou dnes polští Tataři, kteří přišli do Polska už na počátku 14.století. Podle Saramowicze je to skupina spíše historicky významná.

„Je to skupina , která dnes není významná co do počtu , ale spíše z historického hlediska. Jde o původní muslimskou obec starou přes 600 let a ve své době šlo o žoldáky, bojovali společně s polskými králi. Co je velmi zajímavé je, že u Vídně dokonce bojovali proti Turkům, taktéž muslimům. Tatarští muslimové jsou vlastně v Polsku oblíbení. Tvoří část polské historie. A myslím, že i díky tomu jsou možná Poláci rezervovanější k islamofobním myšlenkám,“ uvedl Andrzej Saramowicz z Muslimské náboženské unie Polské republiky

Saramowicze: Obavy z extremismu jsou liché

Podle Saramowicze ani v Polsku nejsou důvody k extremistickým obavám z tamní muslimské obce:

„Ne, v Polsku tohle není problém. V tak malé muslimské komunitě to není problém. Já jsem muslim, a jak vidíte, nejsem žádná násilnická osobnost, a vím dobře, že takových jsou miliony. Ale lidé se bojí toho čemu nerozumí.“

Rozdílné postavení muslimů v Polsku oproti Slovensku ilustruje i fakt, že výstavba mešit není blokována, což potvrzuje i Saramowicz:

„Každému je u nás povoleno postavit mešitu. Pokud má na to ale dost peněž. Jenže poláci dost peněz nemají, a tak se mešity nestavějí. Aktuálně jsou v Polsku tři. Dvě jsou historické dvě století staré tatarské mešity, a jedna stojí v Gdaňsku, ta byla postavena v 70. letech, ale jinak je tu množství modlitebních místností po celé zemi. Myslím, že mezi muslimy v Polsku teď nepanuje nějaká urgentní potřeba stavět další mešity. Ale je hezké, když poláci uznají přítomnost muslimů ve své zemi. Takže mešita je spíš symbolem tolerance, než nějaké roztahovačnosti muslimů, protože naše komunita je skutečně malá. Samozřejmě byly v Polsku protesty proti stavění islámského kulturního centra ve Varšavě, ale šlo o hrstku lidí,“ uvedl Saramowicz a dodal:

„V Polsku není žádný zákon, který by zakazoval stavět minarety, ale společnosti to vadí, protože minaret je z nějakého důvodu symbolem ďábla. Tomu skutečně nerozumím, jde jen o architekturu ale v očích lidí je to symbol dobyvačného islámu. Ale zajímavé je, že ta nejhlasitější skupina lidí protestujících proti stavbě mešity byli ve skutečnosti buddhisté. A šlo o jednu buddhistickou skupinu, která ve skutečnosti pochází z Dánska. Předtím jsem měl o buddhistech dobré mínění, ale potom mi došlo, že se nijak neliší od jiných lidí, kteří jsou ve svém jednání motivováni strachem. V případě buddhistů tohle opravdu nechápu.“