Karel Malina

Jeho cesta k rozhlasovému mikrofonu vedla přes státní zkoušku z těsnopisu a psaní na stroji. Díky této kvalifikaci byl v roce 1949 přijat do Čs. rozhlasu jako stenotypista. Díky svému zájmu o sport začal spolupracovat se vznikající sportovní redakcí a v roce 1951 se stal jejím členem. Pracoval v ní bez přestávky až do odchodu do důchodu v roce 1993.

Brzy bylo jasné, že pro psaní referátů ze sportovních utkání je ho škoda, a začal se učit práci s mikrofonem. Měl to štěstí, že za rádce a kolegy měl legendy české sportovní reportáže Josefa Laufera a Otakara Procházku a s nimi například i spisovatele Otu Pavla. Postupně rozvíjel své vyjadřovací a také improvizační schopnosti a již v šedesátých letech mu byly svěřovány ty nejprestižnější úkoly. Komentoval fotbalová a hokejová mistrovství světa, olympijské hry (dodnes uchvacuje jeho reportáž z finálového vystoupení Věry Čáslavské na mexické olympiádě v roce 1968), později ale také třeba spartakiády. O své práci a sportovních láskách napsal několik knih, mezi nimi soubor rozhlasových reportáží Letadlo do Pisy obsazeno, vzpomínky Co jsme neřekli do mikrofonu (s M. Holmanem) nebo publikaci Rozhlasový reportér Josef Laufer.

Karel Malina byl v sedmdesátých letech iniciátorem rozhlasového pořadu Zlatá za neděli – fair play, který se stal základem Cen fair play i Československého klubu fair play. Od roku 1998 byl jeho místopředsedou. Od Mezinárodního olympijského výboru obdržel cenu Sport and Media, Český olympijský výbor jej vyznamenal Cenou Oty Pavla, stal se i laureátem ceny Mezinárodního kubu fair play při UNESCO.

Obdivuhodná kultura mluveného projevu, pohotovost a smysl pro fair play z něj učinily důstojného pokračovatele výše zmíněných osobností.