V příštím životě už bych nechtěla být herečkou, říká Daniela Kolářová

Patří k nejlepším tuzemským herečkám, ale přiznává, že by v příštím životě už na divadelních prknech a před filmovými kamerami stát nechtěla. Jak se vyvíjela kariéra Daniely Kolářové, kterou můžete znát z Vratných lahví, Takové normální rodinky nebo Noci na Karlštejně?

„Jsem Karlovaračka. Žila jsem tam od svých čtyř do osmnácti. Moje maminka byla čtyřikrát vdaná, takže jsem měla čtyři tatínky, mám jednoho nevlastního bratra a sestru. Jako rodina jsme tedy optimálně nefungovali. Ale ve Varech je celé mé dětství, kamarádi, bruslení po řece Teplé a přihodil se mi tam i „úraz“ zvaný divadlo. Jako malá jsem hrávala dětské role v Divadle Vítězslava Nezvala, kde má maminka pracovala, na gymnáziu jsme měli amatérský soubor Kapsa. A tak jsem si zcela spontánně dala ještě před maturitou přihlášku na DAMU. Chvíli jsem ještě uvažovala o sportu, ale pak jsem upřednostnila herectví,“ říká Daniela Kolářová.

V letech 1964 až 1968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ještě než dostudovala DAMU (ve třetím ročníku), zahrála si velkou roli ve filmu Soukromá vichřice. Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna, od roku 1971 byla členkou Divadla na Vinohradech, kde před několika měsíci skončila. V poslední době sklízí úspěchy ve hrách, které na své mateřské scéně nehraje.

Neuvěřitelný start

Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších.

Daniela Kolářová

„Po škole jsem měla neuvěřitelný start. Divadlo S. K. Neumanna v Libni s uměleckým šéfem Janem Strejčkem, záhy Divadlo na Vinohradech. Spousta lidí se starala, abych měla práci, takže si nemám na co naříkat. V podstatě ani dnes, i když už je příležitostí daleko míň. Přesto v příštím životě už bych být herečkou nechtěla.“

Čtěte také

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Mimořádnou diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk) a zejména účast v televizních seriálech jako Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka nebo Nemocnice na kraji města.

Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, televizní seriál Taková normální rodinka). Hrála ve čtyřech filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve).

Daniela Kolářová spolupracuje také s Českým rozhlasem, kde namluvila více jak 80 inscenací. V roce 2001 získala 1. místo v anketě Neviditelný herec, za namluvení hlasu Irene, manželky Soamese z vynikajícího románu Sága rodu Forsytů, který napsal John Galsworthy.

Jejím největším koníčkem je zahradnictví, je také silnou kuřačkou. Věnuje se i charitě, předsedá správní radě nadace pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Patří mezi nejlepší současné filmové a divadelní herečky.

autor: Stanislav Zdílna
Spustit audio