Ve Španělsku jsem si otevřel bar, ale nesměl jsem tam pracovat, říká Rudolf Hrušínský ml.
Hrál jeho pradědeček, dědeček, strýc i otec, bylo proto celkem logické, že se k herecké branži dostane i Rudolf Hrušínský mladší. Kromě televizních, filmových a divadelních projektů ale zavítal také do Španělska, kde se mu naskytla příležitost pronajmout si noční bar.
Rudolf Hrušínský mladší začal s kariérou v pouhých sedmi letech, kdy se objevoval po boku Václava Vosky v Městských divadlech pražských. Už tehdy se musel učit text i jevištní choreografii. Není zřejmě potřeba dodávat, že se během následujících let stal etablovaným hercem. Málo známé ovšem je, že se v 28 letech rozhodl žít svůj diskopříběh diametrálně odlišným způsobem.
To byl zásadní problém, nesměl jsem vlastně ve svém baru pracovat. Mohl jsem zaměstnávat lidi, mohl jsem vlastnit firmu, která to provozuje, ale nesměl jsem tam pracovat. Moje činnost se proto smrskla na to, že jsem chodil rozměňovat a nosit drobný, dělat led a navážet zboží.
„Bavíme se o roku 1997 nebo 98. V podstatě jsem každý rok točil nějaký film, hrál jsem v Činoherním klubu, kde se dohrávalo, a já měl pocit, že jsem se zastavil na jednom místě. Role byly strašně podobné, filmy byly podobné. A mě to přestávalo bavit. Chápu, že člověk nemůže dělat jenom práci, která ho baví, ale v 28 letech jsem si říkal, že se buď zkusím někam vydat a něco poznat a naučit se, anebo to už neudělám nikdy.“
Udělal tedy jednoduchý krok. S nějakými vydělanými penězi se rozhodl, že odjede do Španělska, ačkoliv přesně netušil, co tam přesně bude dělat. Neznal ostatně jazyk. A jelikož ještě tehdy Česká republika nebyla součástí Evropské unie, musel jezdit každé tři měsíce na hranice s Francií kvůli razítku a vracet se zpátky.
„Naskytla se mi příležitost pronajmout si bar. Noční bar, což mi v 28 letech přišlo jako výborný nápad. Španělsko, jak si ho pamatuji, bylo naprosto vstřícný, včetně úřadů. Nikdy jsem nezaznamenal nějakou šikanu od úřadů nebo nějaké házení klacků pod nohy. Jako cizinec jsem to měl možná o maličko lepší než běžný Španěl, snažili se mi naopak pomáhat. Byla pro mě zlomová zkušenost, když jsem objevil, že to jde někde i hezky.“
Z podnikatelského hlediska byl na místě rok, ale pak už mu nevyhovovalo cestování na hranice. Rudolf Hrušínský mladší si totiž kvůli zákonům nemohl vyřídit povolení k trvalému pobytu.
„To byl zásadní problém, nesměl jsem vlastně ve svém baru pracovat. Mohl jsem zaměstnávat lidi, mohl jsem vlastnit firmu, která to provozuje, ale nesměl jsem tam pracovat. Moje činnost se proto smrskla na to, že jsem chodil rozměňovat a nosit drobný, dělat led a navážet zboží. A občas jsem nařízení porušil a led zanesl až za bar, kde jsem riskoval pernou pokutu. Dokonce mě tam jednou chytili, ale pokutu mi odpustili,“ dodává Rudolf Hrušínský mladší s tím, že v Čechách se do pohostinství nemá v plánu pouštět a zůstane u herectví.
Poslechněte si celý rozhovor Jana Rosáka s Rudolfem Hrušínským ml.Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
