ESP – elektronika zákony fyziky nepřepíše
Auta jsou dnes daleko chytřejší než před několika málo lety. Elektroniku, kterou dnes najdeme i v nejlevnějším autě, neměli k dispozici ani astronauti letu Apollo, když mířili na Měsíc. Doba jde zkrátka vpřed a my se leckdy stáváme otroky počítačů, které už z principu věci dokážou mnoho situací řešit rychleji a lépe než my. Proto na ně také stále víc spoléháme. Koupíme si auto vybavené nejrůznějšími systémy a myslíme si, že jsme nesmrtelní. Tak třeba systém jízdní stability neboli ESP. Opravdu nám dává možnost jezdit si, jak je nám libo? K čemu vlastně je a jak pracuje?
Zjednodušeně řečeno, představte si další krabičku plnou elektroniky s příslušným programem, která dokáže díky informacím z řady čidel využít možností už známých systémů. „Navázal na protiblokovací systém ABS, který byl ve třídě S představen v roce 1978. Dále to byl protiprokluzový systém ASR, který přišel do série v roce 1981,“ přibližuje Jan Kuhn z Mercedes Benz Česká republika.
ESP začalo být na základě těchto systémů vyvíjeno v roce 1992 firmou Bosch a poprvé se do provozu dostalo o tři roky později. Elektronika neustále vyhodnocuje rychlost, sešlápnutí pedálů, úhel natočení volantu i kol a další informace. V případě kritické situace pak systém sám vydá pokyn k přibrzdění jednoho z kol, popřípadě omezí kroutící moment motoru, aby auto zamířilo potřebným směrem. To vše v rychlosti, které smrtelník nedokáže svými reakcemi dosáhnout, ani kdyby byl pilotem vyškoleným v Top Gunu.
V současné době navíc systém ESP auto na řešení kritických situací připravuje. Například udržuje stálý tlak v brzdovém systému, čímž zkracuje reakční dobu brzd. Ale nejen to.
„V situaci, kdy například začne pršet a dešťový senzor zpozoruje, že množství deště je na kritické hranici, přirozeným způsobem začne lehce tlačit brzdové destičky ke kotoučům. Tím předchází vzniku vodního filmu a zároveň brzdy ohřívá, aby v případě nutnosti byly okamžitě použitelné,“ vysvětluje Milan Ernst z Bosche.
Stejně tak ve chvíli, kdy prudce sundáme nohu z plynu, systém přiblíží destičky k brzdovým kotoučům, čímž opět zkrátí reakční dobu brzd. Součástí ESP je i brzdný asistent. Drtivá většina řidičů totiž neumí ve chvíli, kdy je to opravdu potřeba, brzdit.
„Řidič se zpravidla většinou obává sešlápnout brzdový pedál silněji, přestože by to vzniklé krizové situaci odpovídalo. Brzdový asistent si však z polohy pedálu a z údaje zrychlení spočítá, že řidič brzdí jinou silou než obvykle a sám znásobí sílu v brzdném systému,“ dodává Milan Ernst.
Vraťme se však k systému jízdní stability, jehož povinné zavedení nás čeká v nejbližších letech. Jen na německých silnicích se očekává, že zachrání přes dvacet tisíc lidských životů ročně. Co je ovšem důležité, že mít ESP nebo DSC+T či ESC, zkrátka systém jízdní stability, neznamená, že můžeme jezdit, jak rychle chceme. Pro představu: zatímco bez něj projedeme zatáčku bezpečně třeba šedesátkou, ESP nám dokáže ve stejné zatáčce pomoct ve chvíli, kdy do ní vjedeme o 10 km/h rychleji. Ovšem když pojedeme stovkou, pak už nám nepomůže nic.
Elektronika není všemocná, fyzikální zákony ani ona nepřepíše a setkání se stromem v takové rychlosti určitě nebude nic příjemného.
