Tradici čtenářských klubů zahajuje Book Club v kavárně Fra
Jak vypadá klasický britský čtenářský klub v českém vydání? Skupina lidí se sejde u odpoledního čaje a diskutuje o knize, kterou právě všichni dočetli. Svůj první ročník zahájil knihou Olgy Stehlíkové Týdny Book Club v pražské kavárně Fra.
V komorním prostoru vinohradské kavárny Fra se ke stolu usadilo devět lidí. Za okny hustě pršelo a na stolech stály hrnky a sklenice s nejrůznějšími nápoji na zahřátí. A také kniha Týdny Olgy Stehlíkové. Organizátoři Ondřej Lipár a Jitka Hanušová vyhlásili měsíc dopředu, o které knize se bude diskutovat. Jak se zrodil celý nápad, vysvětluje Jitka Hanušová: „Bavili jsme se o tom s Ondřejem Lipárem a shodli jsme se na tom, že něco takového jako tradiční čtenářský klub v anglosaském stylu tady chybí. Víme o tom, že se odehrávají nějaké soukromé čtenářské kluby, že se sejdou přátelé, popovídají si o knize, ale nebyl tady etablovaný žádný oficiální a veřejnosti otevřený klub.“
Začalo s tím FraVe Fra se sešla různorodá skupina lidí, kteří se v některých případech viděli úplně poprvé. To považují organizátoři za hlavní devizu akce. Stejně jako různorodí čtenáři, setkají se tak i různorodé čtenářské dojmy. Na první kolo čtenářského klubu organizátoři nevybrali úplně snadnou knihu. I Ondřej Lipár si uvědomuje, že poezie může klást mnohé překážky: „
Další autorkou, která se do Book Clubu ve Fra přijde představit, je Radka Denemarková. Mluvit se bude o její knize Příspěvek k dějinám radosti.
Právě zmíněný kontakt s autorem je něco, co Book Clubu ve Fra dodává další rovinu. Po necelé hodině společné debaty se do našeho kroužku připojila i Olga Stehlíková. Že se akce zúčastnit chce, prý věděla od počátku, lákala ji přímá konfronatce se čtenáři. A našla i jiné výhody: „Mezi čtením prózy a poezie ke opravdu rozdíl v tom, jaký nárok na čtenáře to klade. Potvrdilo se nám to i tady, když jsme oslovili čtenář z prvního běhu, z toho prozaického, tak někteří nám napsali, že si počkají, až budeme znovu dělat prózu, protože na poezii si netroufnou. Což mě pořád fascinuje, že mezi čtenáři, kteří jsou relativně odvážní a pouštějí se do menšinových žánrů nových autorů, tak pořád se tam vyskytne tahle reakce, že na poezii si netroufnou, že je pro ně málo srozumitelná a že by se třeba báli kontaktu s autorem, protože by měli strach z toho, že řeknou něco, co není na místě, nebo se v něčem netrefili nebo udělali nějaký přešlap.“
Potkat autora je ale prospěšné pro obě stranyKe čtenářskému klubu ve Fra se po necelé hodině připojila i autorka, Olga Stehlíková. Že se této akce zúčastnit chce, to věděla od samého začátku, lákala ji přímá konfrontace se čtenáři a našla jiné výhody: „To je taky přidaná hodnota tohohle konceptu, který tady Fra zahajuje, že člověk už má určitý odstup od svého textu a znovu se díky čtenářům a jejich debatě k tomu textu vrací. Samozřejmě čím delší časový odstup, tím lépe mohu nahlédnout třeba to, jestli se podařilo opravdu naplnit to, co si předsevzal, anebo v čem selhal, co se mu nepodařilo.“
Slova autorky potvrzuje i Ondřej Lipár: „Kontakt se čtenáři je dnes něco, nač jsou konkrétně básníci dnes vcelku zvyklí. Je to běžná součást autorských čtení, že následuje nějaká debata. Ale v takovém případě ta debata bývá tak trochu na scéně. Tady sedíme u jednoho stolu a atmosféra je poměrně intimní a velmi přátelská a myslím, že to umožňuje oběma stranám klást trochu jiné otázky nebo se vydávat do oblastí, do kterých by se třeba jinde netroufli.“
