Počasí má na starosti britský scénograf Simon Banham
Na Pražském Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se v rámci Sekce zemí a regionů představuje 68 zemí světa. Jednotliví kurátoři byli vyzváni, aby vstoupili do dialogu s hlavními tématy, kterými jsou: Hudba, Počasí a Politika. Každé z nich má vlastního komisaře.
Britský scénograf Simon Banham je garantem tématu Počasí, a také poradce kurátorů, kteří se rozhodli tuto oblast obsáhnout ve svých soutěžních instalacích. Plenér si zvolili například Švýcaři a Holanďané, kteří okupují několik míst v centru Prahy různými performance a site-specific projekty. I tým z Nového Zélandu si pro část své prezentace zvolil prostor pod širým nebem u Karlova mostu. Představení Záplavy je tanečně-architektonickou událostí na Vltavě. Zahrnuje tři mytologické figury pohybující se v prostoru.
O projektech a intervencích, které tematicky i formálně souvisí s počasím, mluví na veřejných setkáních Simon Banham„Jako scénografové máme tu moc přinášet počasí na divadelní jeviště. Jsme schopni vytvořit déšť, vítr, bouřku i sníh. Často v našich konceptech figurují i přírodní materiály. V divadelních budovách jsme pány počasí my, ale pokud přenášíme naše scénografické instalace mimo budovy, ztrácíme tuto moc a jsme vydání na pospas počasí.“
Simon Banham působí už třicet let jako scénograf a divadelní designér na volné noze. Dříve zastával funkci vedoucího designu v Contact Theatre v Manchesteru a dlouhodobě spolupracuje s Music Theatre Wales. V současné době se věnuje především práci ve skupině Quarantine a pedagogické praxi. K tomu uvádí: „Není možné někoho učit, jak má nakládat s počasím. Na druhou stranu je potřeba, aby měl tvůrce vždy na paměti, do čeho svým scénografickým dílem zasáhne. Takovým prostorem může být divadelní scéna, může to být obyčejná místnost, pole nebo třeba pláž. Každé takové místo má své podmínky a pravidla a umělci se jimi musí řídit.
Musíme počítat s nepředvídatelným a snažit se naše dílo těmto podmínkám přizpůsobit. To, co učím své studenty a co radím i scénografům na Pražském Quadriennale je, aby si byli vždy vědomi toho, do jakého prostoru své dílo umisťují. A to ne jen kvůli technickým a povětrnostním podmínkám, ale pro účinek, který taková instalace ve veřejném prostoru bude mít.
Simon Banham pro Pražské Quadriennale vytvořil instalaci nazvanou Mrak a umístil ji na nádvoří Clam-Gallasova paláce„Instalací Mrak jsme vytvořili místo pro zastavení, pro kontemplaci. Nevím jak tady v České republice, ale ve Velké Británii často mluvíme o mracích a zírání do oblak. Mrak měl být metaforou střetávání lidí, zvlášť scénografů a designérů. Naší ambicí bylo vytvořit místo pro snění, nebo taky tvůrčí zamýšlení se umělců.
Meteorologické balóny o průměru jeden až dva metry jsme naplnili heliem a pomocí nich jsme vytvořili tvar, který měl připomínat mrak. Tento vznášející se objekt je ocelovými lany připevněný k podlaze. Na nádvoří Clam-Gallasova paláce vypadal opravdu krásně, zvlášť když na něj začalo svítit slunce, když vrhal stíny, nebo když se pohyboval ve větru. Mrak vydržel ve vzduchu a potom podlehl nepřízni počasí.
Instalaci Mrak Simon Banham nahradil novou instalací pracovně nazvanou Obloha. Nad nádvořím Clam-Gallasova paláce proto budou až do 28. června vlát řady bílých praporků. Další setkání se Simonem Banhamem bude 24. června v Clam-Gallasově paláci.
