„Práce spíš pro archeologa než pro historika,“ říká autorka výstavy ženského meziválečného umění

Historička umění, pedagožka a kurátorka Martina Pachmanová už řadu let prozkoumává málo zmapované terény českého ženského výtvarného umění. K jejím objevům patří například zapomenutá malířka českého modernismu Milada Marešová. Nahlédnutím do dosud nepovšimnutého a neprozkoumaného prostoru je i právě otevřená expozice, která seznamuje s „Výstavou ženského umění československého“, která v roce 1929 představila práce 34 českých umělkyň na československém velvyslanectví v argentinském Buenos Aires.

Zajímavé okolnosti výstavy, která tehdy pod názvem „Ženské umění československé“ putovala do Jižní Ameriky, přidává kurátorka Martina Pachmanová: „Transport děl se opozdil a nedorazil včas – expozice byla původně koncipována jako součást celosvětové výstavy ženského umění na Světovém ženském kongresu. Dodatečně tak byla otevřena alespoň na našem velvyslanectví.“

Na začátku pátrání Martiny Pachmanové byl kratičký článek publikovaný roku 1930 v Ženském světě, za první republiky významném časopisu: „Nespokojila jsem se ale jen s pouhou informací, že výstava proběhla, zapátrala jsem v archivu Ministerstva zahraničních věcí a měla jsem štěstí: našla jsem kompletní písemný materiál, bohužel bez fotografií. Dnes vystavované exponáty jsou z části ty, které putovaly do Buenos Aires, a část z nich se opírá jen o jména a velmi vágně uváděné názvy exponátů. Určitě byla celá řada původních děl v Buenos Aires prodána, část je nezvěstná.“

Ženám vstup zakázán: na AVU směly teprve po roce 1918

Teprve se založením Československé republiky měly ženy možnost se na našem území profesionálně etablovat ve všech výtvarných oborech. Až v roce 1918 se otevírají brány tehdejší Akademie výtvarných umění ženám. I proto je v dějinách českého výtvarného umění konce 19. a začátku 20. století tak málo žen. A co dnes víme o jednotlivých autorkách, jejichž práce byly vystaveny v roce 1928 v Jižní Americe?

O některých jsou informace jen kusé – po druhé světové válce se za nimi historie uzavřela. Jsou tu ale také autorky, jejichž díla jsou dobře zpracována, včetně první československé architektky Milady Petříkové-Pavlíkové. „Byla významnou osobností nejen za doby svého života, i v 70. a 80. letech minulého století se jí na stránkách tehdejších architektonických periodik věnovala velká pozornost. Představujeme také textilní výtvarnice Jaroslavu Vondráčkovou a Marii Hoppe-Teinitzerovou, jejichž dílo v rámci historie užitého českého umění je nezastupitelné. U některých autorek jsme se na druhou stranu museli opírat jen o několik drobných poznámek v dobovém tisku, katalogy a výpovědi pozůstalých,“ dodává Martina Pachmanová, autorka výstavy „Z Prahy až do Buenos Aires“ a stejnojmenné publikace. Její komentované prohlídky expozice se můžete v Galerii UM Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze zúčastnit 10. prosince v 17.00, samotná výstava je přístupná do 7. ledna 2015.