Vyznání víry „Šma Jisrael“ – „Slyš Izraeli“
Také včera při pravidelné šabatové bohoslužbě židovští věřící naslouchali předčítání z biblické Tóry, konkrétně z Páté knihy Mojžíšovy. K části tohoto textu se váže komentář významného judaisty minulého století, Ješajahu Leibowitze.
Mezi předčítanými verši se objevila i slova, která jsou zahrnuta do židovského vyznání víry, modlitby nazvané „Šma Jisrael“ – „Slyš Izraeli“. Tato slova zní: „I stane se, jestliže budete poslušně poslouchat mých příkazů…“ Text, který se z Tóry předčítal nikoliv včera, ale předcházející sobotu, pak obsahoval první část této modlitby začínající právě slovy „Slyš Izraeli“.
O vztahu mezi těmito dvěma částmi židovského vyznání víry se dá říct velice mnoho. Jestliže hovoříme o první z nich, podstatný je zde nyní druhý verš, který obsahuje klíčové slovo pro život v souladu s vírou: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou“. Láska k Bohu je pro člověka absolutní požadavek. Ten se neodvozuje od skutečností, jichž by byl důsledkem, ale prosazuje se sám o sobě. Příkaz lásky k Bohu nedoprovází žádné zdůvodnění a není též podložen žádnou sankcí. Platnost tohoto příkazu spočívá v něm samém. O hlubokém významu verše „budeš milovat Hospodina, svého Boha“, který není ani zdůvodněn, ani s ním není spojen žádný příslib, pronesla velká postava Talmudu umučená Římany, rabi Akiba, tato slavná slova: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. Celou svou duší – i když ti (Bůh) bere tvou duši“.
Druhý odstavec, který začíná slovy „i stane se, jestliže budete poslušně poslouchat mých příkazů…“, poskytuje vysvětlení stojící v naprostém protikladu k příkazu milovat Boha a sloužit Mu. I tento druhý odstavec zmiňuje příkaz lásky k Bohu - milovat Hospodina, svého Boha, a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší -, ale tentokrát k němu poskytuje zdůvodnění, a dokonce připojuje hrozbu trestu. Sama skutečnost, že odstavec začíná podmínkou „jestliže“ a pokračuje spojením „střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat“, ukazuje, že možnost přestoupení tohoto příkazu existuje.
Jestliže se první odstavec vztahuje k víře rabiho Akiby, který zemřel jako mučedník, druhý odstavec se zdá odpovídat víře Elíši ben Abuji, druha rabiho Akiby. Ten od víry odpadl, když viděl, že naplňování Božích příkazů nezabránilo násilné smrti zbožného.
Možno říci, že na rozdíl od rabiho Akiby, který slovy „celou svou duší – i když ti Bůh bere tvou duši“ zvýrazňuje první odstavec židovského vyznání víry, Elíša ben Abuja chápe víru ve smyslu druhého odstavce: Budete-li mě poslouchat, přinese vám to dobro. A hle, najednou vidí, že skutečnost je jiná.
Jak chápat toto spojení dvou odstavců a jejich zahrnutí do židovského vyznání víry? První odstavec vyznání je výrazem víry nezištné, lásky k Bohu oproštěné od jakéhokoliv instrumentálního významu, víry, která je cílem sama sobě. Proto ji nedoprovází žádné zdůvodnění ani sankce. Každá lidská bytost však není schopna takového přístupu. Známe stanovisko velkého středověkého učence Moše ben Maimona, podle něhož Tóra umožňuje lidem uctívat Boha a naplňovat Jeho příkazy v očekávání odměny nebo vyhýbat se přestupkům ze strachu z trestu. Právě k takovým lidem se obrací druhý odstavec židovského vyznání víry. Věřící Žid, který Tóru naplňuje v tomto smyslu, je také dobrý Žid. Podstata víry se však nenachází v tom, co od této víry člověk očekává, ale ve víře jako takové.
