Best of 2011 – 12 nejlepších českých alb
Jaké byly ty nejlepší desky tuzemské hudební scény letošního roku?
Rok se sešel s rokem a je tu opět tradiční bilancování a ohlížení se, jaký že ten rok 2011 vlastně byl. Co se naší hudební scény týče, tak byl poměrně obstojný. Nebyl výjimečný, nebyl ani nijak přelomový či snad revoluční, ale přinesl několik nových kapel, většina letních festivalů se těšila ze solidní návštěvnosti, přijeli i nějaké ty hvězdy a konečně se také začal rozvíjet online trh s hudbou – na straně druhé u nás přestal fungovat trh s hudebními časopisy, solidních televizních pořadů o muzice je jako šafránu a rádia jsou všechna jako vejce vejci.
Rok 2011 také přinesl řadu kvalitních alb, některá z nich si dnes připomeneme. Do naší přehlídky toho nejlepšího jsme i tentokráte zařadili 12 desek, ten seznam by mohl být klidně dvojnásobný, ale to by se nám sem bohužel nevešlo.
Takže kdo nesmí chybět v našem elitním přehledu?
Tata Bojs – Ležatá osmička
Jednoznačně Tata Bojs a jejich Ležatá osmička, která je trefnou ukázkou moderního, uceleného, nápaditého a navíc ještě hitového alba. Hoši si sami dělají legraci ze svého opakování se – nějaké odkazy na minulost tu skutečně jsou – ale k jednomu kroku zpět přidávají Tata Bojs další dva dopředu. Studnice kreativity Mardoši, Milana Caise a Vládi Bára je zdá se nevyčerpatelná. Vedle už více méně očekávaných slovních hříček nabízí Tata Bojs funkční hosty (Clarinet Factory nebo Vladimír 518) a také řadu aranžérských fórů (francouzsko-český duet ve Ztraceno v překladu nebo nic netušící novináři v Opakování). Pokud by takhle vypadaly všechny kapely, které se opakují, bylo by na světě zatraceně dobře.
Jananas – Jananas
Tohle album sem patří a zároveň nepatří, vyšlo totiž na Silvestra. Ale jelikož vloni jsme ho nestihli, zařazujeme ho do našeho elitního přehledu až letos. Debut Jananas si to totiž jednoznačně zaslouží. Jestliže se o nějaké kapele dá mluvit jako o kometě roku 2011, platí to stoprocentně o této veselé pražské trojce. 3575 – plus mínus tolik slovních fórů a hříček bychom našli v jejich 13 písních. Jananas do svých třeskutě vtipných textů semelou všechno od světa celebrit, přes Jardu Jágra a Bohumila Kulínského až po Pražské jaro nebo přejídání se. Zároveň neváhají si udělat legraci i ze sebe samých. Je až fascinující pronikat do světa Jananas, který zahrnuje i pronikání do řady hudebních stylů folkem a hip hopem počínaje, přes vážnou hudbu, lidovky až po ska, latinu nebo blues. Klobouk dolů!
Tomáš Kočko a Orchestr – Godula
A hučku smekám i před posledním albem Tomáše Kočka a jeho Orchestru, kteří jsou mým letošním favoritem číslo jedna. Způsobilo to album Godula, které je inspirováno stejnojmennou horou a pověstmi s ní spojenými. Očekávané folklórní klišé Kočko a spol. postavili naprosto na hlavu. Autorské texty mají hlavu a patu a vyvarující se kýčovitých „šavliček“ a „košulek“, Kočko neváhal sáhnout po metalové kytaře nebo (jakoby) elektronickém beatu, které tak na Godule jdou ruku v ruce s cimbálem, houslemi nebo perkusemi. Myslím, že přirovnání k moravským Jethro Tull nesedí, protože takovou odvahu by Ian Anderson nikdy neměl. Nic pro tradicionalisty, ale hlavy otevřené si budou s Tomášem Kočkem medit.
Vltava – Komedianti se vracejí domů
Rok 2011 přinesl i několik návratů. Tím nejpovedenějším je zmrtvýchvstání Vltavy, která svůj comeback završila podzimním vydáním dlouho ohlašovaného alba Komedianti se vracejí domů. Instrumentálně Vltava šlape jako nikdy, kapele nesmírně pomohl příchod kytaristy Petera Bindera. I díky jeho pestré hře se hudební výraz Vltavy ještě více rozšířil až do vod art rocku (Socha), balkánské dechovky (Já už dělat nebudu) nebo šansonu (Polštář). Osobitý textař Robert Nebřenský nás opět zve do svého svérázného světa, ve kterém je tentokráte hlavně prostor pro lásku v nejrůznějších podobách. Komedianti se vracejí domů je důstojný návrat jedné legendy.
J.A.R. – Dlouhohrající děcka
Jednotka autorského rapu tedy J.A.R. se po pěti lety od Armády špásu dokopala k nové desce s vtipným názvem Dlouhohrající děcka. A fanoušci se mohou radovat, protože Dan Bárta, Roman Holý, Michal Viktořík, Ota Klempíř a spol. se vrátili ve velkém stylu. „Jaři“ už definitivně pohřbili svou rap-metalovou minulost, novinka je ještě více o soulu, jazzu a funky. Roman Holý po posledních několika poněkud strojových deskách zprodukoval skutečně živou nahrávku. Kapitolou samy pro sebe jsou texty – naleznete tu historka české turistky v Egyptě, píseň o jednom toxikomanovi, příběh otce a syna nebo ostré zúčtování s jistým hudebním dramaturgem, který J.A.R. odmítl v rádiu hrát s tím, že mají moc not. To se nám stát nemůže….
Čokovoko - Hudba
Jedovatě vtipné texty, které dvě přidrzlé holky sypou do mikrofonů s kadencí kulometu. To je další z objevů letošního roku brněnské duo Čokovoko, které vydalo první velkou desku lakonicky nazvanou Hudba. Zuzana Fuksová a Adéla Elbel se před časem staly senzací českého internetu, i na očekávané novince zůstaly Čokovoko věrní sebezničujícím sebereflexím, přímočarému humoru a sebeironii. Jen pro tentokrát lehce ubrali na prvoplánovosti a hlavně vypilovali hudební stránku, kde vykrádačky Streets nebo Village People nahradily samply brněnských kapel Synkopy 61 a Odvážní bobříci, za což může producent alba Tomáš Kelar.
Prince of Tennis - Urbi And Orbi
Ani jeden jediný koncert neodehráli Prince of Tennis, který tak zůstávají čistě studiovým projektem, který si z čiré radosti udělali David Volenec a Honza Čechtický. Oba prošli zásadními kapelami Sebastians a Colorfactory a do třetice všeho dobrého se potkali v Prince of Tennis. Hudba princů bílého sportu je taková elektronika pro dospělé, žádné taneční křepčení, spíše poslechová hudba, kde jsou živé nástroje použity jen v náznacích a Volencův vokál hodně pochroumán a zohýbán. Jsem rád, že vedle české verze Kings of Convenience (ano, narážím na Republic of Two), tady máme někoho, koho můžeme přirovnat k jejich elektrifikovanějším krajanům Röyksopp. Ale za nějaký ten koncert bych se přimlouval.
Lanugo – 2011
Stoprocentně sem patří i nová deska pražského Lanuga, které se na cédéčku lakonicky nazvaném 2011 zbavilo posledních zbytků prenatálního ochlupení a dospělo. Takový přerod, jaký se povedl Lanugu, se jen tak nevidí. Hudba Lanuga se prosvětlila, přibylo veselí a elektroniky na úkor zadumanosti a jazzového podhoubí. Anglické texty bez výjimky nahradily verše v rodném jazyce, které napsaly Johana Franková, Tomáš Belko a klávesák skupiny Viliam Béreš. Poslech Lanuga je jako dobrodružná cesta pralesem, nikdy nevíte, co na vás a odkud vyskočí.
Floex – Zorya
Jestli by si někdo za rok 2011 zasloužil řád pracovitosti, tak to Floex určitě nebude. Ne snad že by Tomáš Dvořák měl nohy na trnoži, ale přeci jen vydat nové album po deseti letech, to chce už notnou dávku rozlítanosti a perfekcionismu. Ale zaplaťpánbůh za album Zorya, které je kouzelným výletem do snového světa plného éterických vokálů, táhlých ploch a roztodivných zvuků. Jemná elektronika je i tentokráte dochucována živými muzikanty (Petr Tichý, Oskar Török) a zpěváky (Ridina Ahmed, James Rone). Zorya se může směle vydat na zkušenou do světa. Myslím, že na tohle krásné album tam lidi čekají.
Lenka Dusilová - Baromantika
13.prosince vyšlo nové album Lenky Dusilové. Dostalo název Baromantika a Dusilová se na něm opět představuje jako originální zpěvačka, která je schopna výrazných výrazových proměn. Dusilová se poslední roky vypracovala v respektovanou zpěvačku, nepřišlo to z ničeho nic – za vším je zpěvaččina píle, snaha nestát na jednom místě a také skvělý čuch na spolupracovníky. Vedle osvědčené Beaty Hlavenkové, s níž spoluzaložila projekt Eternal Seekers, Dusilová oslovila Viliama Béreše a Patricka Karpentského, kteří její písně zabalili do prodyšného elektronického kabátku. Originální texty jsou tentokrát kromě rodného jazyka také v angličtině a polštině. Pozoruhodné album, kterým je třeba se chvíli prokousávat.
November 2nd - Night Walk With Me
Je to snad trochu nevhodný pocit v souvislosti s hudební skupinou, ale mě je November 2nd líto. Dělají výbornou muziku, jejíž kořeny bychom hledali za Atlantikem, ke spolupráci osloví špičkové muzikanty od Suzanne Vega a zvuk nechají dělat prvotřídní zvukové inženýry a….nikoho to nezajímá. Tedy skoro nikoho. November 2nd jsou se svou hudbou nejspíš v Čechách odsouzeni k neúspěchu. Na to jsou jejich písně s propracovanou stavbou, instrumentálními nápady a přirozeným prolínáním žánrů moc americké. November 2nd se na desce Night Walk with Me vrátili ke klidnějším polohám, které jim mnohem víc sluší a zvou vás na společnou noční procházku. Kéž by nás šlo trochu víc.
Vypsaná Fixa – Detaily
Tou dvanáctou elitní deskou v našem přehledu je nahrávka pardubické Vypsané Fixy Klenot. Márdi a spol. si zaslouží obrovskou pochvalu za vývoj, jaký jejich kariéra nabrala poslední roky. Osudovým setkáním se pro Fixu ukázalo spojení s Dušanem Neuwerthem, který kapelu na třech společných deskách vždy dokázal popostrčit dál a původně prosté aranže pro kytaru, basu a bicí obohatil o řadu dalších zvuků a nástrojů. Poznávacím znakem zůstávají Márdiho epické texty ze světa San Piega, do kterého se ve více či méně otevřené podobě prolínají fragmenty okolního světa – v případě Klenotu převážně svět na sídlišti a pocity osamění.
Kdo se nevešel:
Sto zvířat - Sto dvacet! Live: skvělý živák, který zachycuje kapelu v její nejlepší formě
Kieslowski – Tiché lásky: album plné niterných balad, dokonalý souzvuk dvou hlasů, kytary a klavíru
Republic of Two - The End Of War: Mikoláš Růžička a Jiří Burian si stále drží provoligovou formu
Jarret – Za hrany: liberecká folk-rocková kapela zraje jak víno
Karolína Kamberská – Říkadla a křikadla: i album plné dětských písní může být vkusné!
Tomáš Klus – Racek: nový Kryl ještě ne, ale tenhle kluk zraje jak víno!
Sanyland - Divné videnie: kdy už tuhle skvělou jazz-folkovou kapelu ze Slovenska někdo objeví?
Prago Union - V barvách: zajímavý koncept „barevného“ alba, Kato je kreativní kanón
The Chancers - Age of Rudeness: skvělé skáčko a 2-tone v britském střihu
Traband – Neslýchané: i na posledním albu Traband stále drtí plynový pedál až k podlaze
United Flavour – Attitude: žánrově pestrá deska s celou řadou prvoligových hostů z celého světa
Prohlédněte si také, jaká alba jsme nejvíce oceňovali v minulých letech.
Rok 2010:http://www.rozhlas.cz/neon/albumtydne/_zprava/828203
Rok 2009: http://www.rozhlas.cz/neon/clanky/_zprava/668245
