Španělsko neexistuje, přemýšlí Katalánka. Volby ve Španělsku ovlivňuje regionální nacionalismus

„Cítím se dost jako Španělka, hodně jako Evropanka a rozhodně jako Barceloňanka. Necítím se tolik jako Katalánka,“ vypráví Španělka Ester. Z její terasy v Barceloně je z jedné strany vidět Sagrada Familia, z druhé kopec Tibidabo i moře.

Za Francovy diktatury se prý Ester cítila víc jako Katalánka – tehdy to znamenalo odpor proti režimu.

Aby se vládly nechopila krajní pravice

Když se Katalánsko v roce 2017 pod vedením Carlese Puigdemonta pokusilo neústavně uspořádat referendum o nezávislosti a následně ji vyhlásit, Ester nejásala:

„Bylo to hloupé a bláznivé… ale bylo taky smutné, jak policie násilím voliče zastavovala,“

Čtěte také

Portugalský venkov je unavený lesními požáry a suchem. Před eurovolbami se přiklání ke krajní pravici

Většinou Ester volí socialisty nebo levicovou koalici Sumar – což jsou 2 současná vládní uskupení. Jejich spolupráce s nacionalisty je podle Ester potřeba, aby se vlády nechopila krajní pravice.

Tedy strana Vox, která v Evropském parlamentu zasedá s euroskeptickými konzervativci a reformisty včetně české ODS. Vox ani nejsilnější Lidová strana není přítelem regionálních nacionalistů, ani španělské decentralizace moci obecně.

Španělsko neexistuje

S kamarádkou Ester, Silvií, jsem se sešel na barcelonském náměstí Fossar de les Moreres. Sloup s věčným plamenem tady připomíná krvavé dobytí Barcelony na konci války o španělské dědictví.

Čtěte také

Španělsko mezi socialisty a krajní pravicí. O vládě rozhodnou separatistické strany, říká Ferenčíková

„V roce 1714 jsme prohráli a přišli o svou katalánskou ústavu – a nemáme ji do dneška,“ popisuje Silvia.

Silvia se jako Španělka necítí vůbec. „Myslím, že Španělsko vlastně neexistuje. Prostě se jen snaží sloučit Galicijce, Basky, Andalusany, slučují různé země…,“ přemýšlí nahlas.

V neústavním referendu v roce 2017 se jí podařilo hlasovat prý i díky tomu, že si jeden soused lehl na silnici a policii zablokoval.

Silvia vždy volila vládnoucí separatistickou stranu Republikánská levice Katalánska, ERC – z europarlamentní frakce Zelených. Od neústavního referenda roku 2017, ale volí středo-pravicové separatisty ze strany Společně pro Katalánsko, Junts. Ty z belgického exilu, kde se skrývá před španělskou justicí, vede katalánský expremiér a nezařazený europoslanec Carles Puigdemont.

„Snažil se do poslední chvíle. A přijde mi, že dělal, co bych dělala já,“ říká Silvia.

Tresty pro separatisty?

Právě Puigdemontova Junts si za podporu Sánchezovy vlády vyžádala zákon o amnestii, který by měl pro stíhané separatisty znamenat svobodu. Poslanci ho nejspíš přijmou i navzdory odporu Senátu.

Řadě Španělů se ale rušení trestů separatistům nelíbí. Lidovci se toho podle politologa Oriola Bartomea pokusí využít v kampani: „Lidová strana využívá celou tu záležitost s amnestií jako způsob oslabení vlády. Vědí, že tohle téma socialisty poškodí.“

Třeba Ester amnestii považuje za přijatelnou cenu za to, že se k moci nedostane krajně pravicový Vox. I ona si ale myslí, že by lidé jako Puigdemont měli být potrestaní.

Podobně uvažuje i Nerea, se kterou jsem mluvil v baskické metropoli Bilbao. Chránit a propagovat baskičtinu je i cílem Korriky, jedenáctidenního nepřetržitého štafetového běhu, který probíhá každé dva roky naskrz Baskickem. Běžce přispívající na výuku baskičtiny jsem sledoval v Bilbau.

Korriky se zúčastnila i Garazi, podle které by měl mít každý právo se baskicky zdarma učit. Mladá žena se nepovažuje za Španělku.

„Jsem pro nezávislost, protože jsem zastánkyně levice. Politicky je Baskicko daleko levicovější než Španělsko. Kdybychom si vládli sami, zákony by tu byly daleko progresivnější,“ říká Baskička s tím, že by byla snazší třeba emancipace žen nebo pracovníků.

Garazi je členkou, levicově progresivní separatistické strany Sjednotit Baskicko, EH Bildu - další strany, na jejíchž poslancích stojí centrální španělská vláda.