Moravská Huzová byla odpradávna lidmi vyhledávaným místem v krajině plné vody

Do konce 19. století nevedla do Huzové ani pořádná silnice. Teprve v roce 1886 vystavěli okresní silnici, která vede ze Šternberka přes Huzovou do Štěpánova. Katastr vesnice je od nepaměti spojen s vodou.

Kromě říčky Sitky protéká přes katastr obce Říčí potok pramenící u Řídeče a také Oskava, která způsobovala časté povodně hlavně v osadě Benátky. I okolí obce obklopovaly samé rybníky. Katastru se dotýkaly celkem tři, všechny však již patří minulosti, když byly v 18. a 19. století přeměněny na ornou půdu. Řeky byly postupně zregulovány a z někdejších meandrujících toků plných života se staly kanalizované toky.

První zmínka už ve 12. století

Lidé na katastru Moravské Huzové podle archeologických nálezů opravdu žili již v době kamenné. Nálezy kamenných industrií však překonaly vykopávky odhalující popelnicová pole kolem vesnice patřící do období lužické kultury a z mladší doby bronzové. Dá se předpokládat, že úrodnou krajinu kolem obce naši předci osídlovali s malými přestávkami od nejstarších dob až do historického období.

svatý jan nepomucký stojí na návsi od devadesátých let 19. století

Důležitost se přikládá zejména roku 1141, kdy se Huzová poprvé objevuje v písemných pramenech. Na listině uvádějící majetek kostela sv. Václava v Olomouci je zmíněna i osada Guzoue. Tento zápis může být důkazem domněnky jazykovědců, že jméno Huzová dal obci její zakladatel jménem Guz.

Obec byla zpočátku vlastnictví kostela jen z malé části, její většina byla majetkem olomouckých knížat. Na počátku 13. století se dostala vesnice nového majitele Viktora, syna Bluda z rodu Bludoviců, prapředků rodu pánů ze Žerotína. Později se obec stala součástí šternberského panství, se kterým prožívá veškeré historické události.

Pomník padlých byl vztyčen již v roce 1921

Víme, že v 16. století zde bylo pět velkých selských statků, mlýn na říčce Sitce a svobodná rychta s výčepem vrchnostenského piva a kořalky. Zbytek obce tvořily menší selské statky a zahradnické usedlosti.

Od válek k rozkvětu

Třicetiletá válka vesnici výrazně poznamenala a její blahobyt se musel budovat znovu. Obci nastaly těžké časy, vrchnost chtěla také nahradit škody, roboty. Tyto dávky se zvyšovaly až do josefínských reforem. Tehdejší obyvatelé zažili i pruské války, zejména obléhání Olomouce.

Po zrušení poddanství si místní pracovití sedláci, jak píše dobová vizitace, už mohli hospodařit podle svého. Díky tomu obec postupně bohatla. Huzová byla již odpradávna přifařena do Hnojc. V roce 1746 postavili huzovští kapli sv. Floriana, kterou kolem roku 1788 rozšířili do podoby menšího kostelíka. Vlastní farnosti se obec dočkala až v roce 1890. Zajímavostí je, že v letech 1954 -1965 zde působil pozdější kardinál František Tomášek.

Empírové sousoší nejsvětější trojice z roku 1812

K památkám obce patří bývalá rychta, dnes č.p. 5. Památkou průmyslové architektury je i vodárna města Šternberka vybudovaná v roce 1899. Chráněný je také kříž na hřbitově z roku 1903 a sousoší Nejsvětější Trojice u kostela z roku 1812. Od roku 1892 střeží zdejší náves i kamenný sv. Jan Nepomucký.