Na Moravě mě pořád berou jako svou herečku, říká Jitka Smutná

Potkaly jsme se v Olomouci nikoli v divadle, ale v kavárně. Jitka Smutná se nelíčila, ale ladila kytaru. Připravovala se na svůj recitál Mé soukromé století.

Hraje vlastní písničky a vypráví o životě. O svých prarodičích a rodičích, o začátcích v divadle. „Zjistila jsem, že to lidi zajímá. A mně zase baví sedět s nimi v komorním prostředí, dívat se jim do očí a odpovídat na jejich otázky,“ říká.

Ráda mluví o Moravě, v Ostravě strávila řadu let v angažmá v Národním divadle, šla tam za Janem Kačerem. Hrála v mnoha mimořádných inscenacích, na které se dodnes vzpomíná, natáčela s ostravským studiem České televize, narodily se jí tu obě děti. Určitě vzpomínáte na Velké sedlo, kde si zahrála Květu Uherčíkovou.

Ženám se líbilo, že je taková jako ony – krev a mlíko. Ale má toho za sebou samozřejmě mnohem víc. Třeba filmy Sedm hladových, Otesánek nebo Návrat idiota, seriály Svatby v Benátkách, Vinaři a Život je ples.

A také spolupráci s australskou režisérkou Niki Caro na filmu The Zookeeper´s Wife, který se odehrává během druhé světové války ve varšavské zoo a který letos bude mít premiéru.

Jitku Smutnou je radost poslouchat, protože si na nic neztěžuje. Je spokojená. Má krásnou rodinu, v angažmá v Městských divadlech pražských se o ni starají moc dobře. Dokonce na jevišti po mnoha letech nejen hraje, ale i zpívá.

„Jen tanec mi nejde, to je fakt hrůza, nemám vůbec paměť na kroky,“ směje se. Pokud má volno, ráda si zahostuje v jiném divadle a podpoří třeba nějakou malou scénu.

K tomu jí pomáhá popularita: „To je jedna ze dvou skvělých věcí, že vás lidí znají. Tou druhou je charita. To, že můžete pomoct nějakému projektu, nějakému sdružení.“

Právě tady u nás v Olomouci Jitka Smutná přislíbila, že se stane tváří Metoděje – organizace, která vznikla na pomoc rodinám pacientů s metabolickým a jiným vzácným onemocněním.