Andrea Čánová: Střet dvou pohledů na svět

Spor o zachování katastrů v Karviné a Havířově v sobě skrývá klasický střet dvou pohledů na svět. Jednomu pracovně říkám tabulkový, druhému lidský.

Ano, pokud si vše spočítáme, zjistíme, že v regionu zase tak moc vlastníků nemovitostí, tedy klientů není. Do kasy úřadů peněz ze státního rozpočtu moc nepřitéká a tak co má tedy utrápený šéf někdejších zeměměřičů dělat? Zruší dvě pobočky, vždyť lidé mohou jezdit jinam, třeba do Ostravy, a nebo vše vyřídit přes počítač. Jako by žádný problém nebyl.

Jenže, zkuste si představit vlastní rodiče nebo babičku s dědou, jak tak důležitou věc, jako je převod chalupy řeší z notebooků. Má matka třeba i obyčejný mobil používá jen v kuchyni, protože na zahradě by ho mohla ztratit, a tak mi už několikrát přivodila málem infarkt, když se jí nemohou dovolat a trnu hrůzou, co se jí stalo.

A tak se není co divit, že lidé v Karviné a Havířově křičí: „Nechte nám naše úředníky." Mimochodem, to je také ojedinělá věc, kdy se občan staví za klotové rukávy. Ale za ty své, z místa. Těm, co jsou o úroveň výš, spílají. A není se co divit.

Pamětníci ještě ví, jak to chodilo v dobách první republiky. Fungovaly pozemkové knihy, které byly v budovách soudů. Jenže těch soudů bylo mnohem více, třeba v Bohumíně nebo Bílovci. Občan, daňový poplatník, měl ke svému úředníkovi skutečně blízko.

A to je právě ten podstatný netabulkový rozměr celého problému. Žádných ušetřených pár korun nevyváží nevrlost lidí, ve kterých se může zakořenit myšlenka - jsem tady jen od toho, abych platil daně a žádný servis za to nedostanu!