V Německu se zabydlují kromě uprchlíků i Evropané a Izraelci. A místní už se nebojí vlastní identity

Také obraz Německa v zahraničí se za posledních deset let změnil. Jedním z výmluvných dokladů jsou kupříkladu Izraelci, kterých se do Německa stěhuje stále více. Mezi nimi i Boaz Balachsan, jeden z dvaceti tisíc Izraelců, kteří trvale žijí v Berlíně.

„Jako designér a umělec tu mám mnohem více možností se rozvíjet a posunout se vpřed,“ říká třiatřicetiletý animátor, kterého do německé metropole původně přivedla jeho přítelkyně. Jejich vztah sice nevydržel, Boazův vztah k městu ale ano.

Podle něho se sem hodně Izraelců stěhuje i kvůli dodnes otevřeným ranám ze společné historie. „Chtějí se s tím nějak vyrovnat a najít spojení mezi oběma kulturami,“ dodává. Dějinná zkušenost ale podle zpravodaje Českého rozhlasu Pavla Poláka dodnes ovlivňuje také německou mentalitu.

Německo musí být evropské a Evropa nikdy ne německá. Takto němečtí lídři po válce formulovali svou roli.Pavel Polák

Už se nemusíme stydět

„Němci se s ohledem na události dvacátého století stále vnímají velmi rezervovaně. Německo je sice hospodářsky velmi silné a je určující silou v Evropské unii, ale řekl bych, že mu vyhovuje, když příliš nevyčnívá,“ myslí si Polák.

Zároveň ale spatřuje zajímavý vývoj v tom, jak Němci sami sebe vnímají. U poválečných generací prý převažoval stud a hanba za svůj národ. To se postupně proměnilo v neutrální vztah k němectví, vnímali se především jako Evropané. V posledních dvaceti letech ale jakoby začínali objevovat sami sebe.

„Zlomilo se to při fotbalovém mistrovství světa v roce 2006, kdy byly ulice plné německých vlajek. A Němci si uvědomili, že na tom není nic špatného,“ uzavírá zpravodaj Českého rozhlasu v Německu.