Daniel Kroupa: Atlantická charta

Úcta k historické pravdě by nás ale měla přimět k tomu, abychom nezamlčovali ani smutná selhání vítězných mocností. Jejich válka byla spravedlivá, protože měla spravedlivý důvod i spravedlivý cíl. Tím důvodem bylo, že dva státy, nacistické Německo a Sovětský svaz, v září 1939 přepadly Polsko, rozdělily si jeho území a ovládly je.

Politické cíle válečného úsilí formulovala Atlantická charta, kterou 14. srpna 1941, tedy ještě před vstupem Spojených států do války, podepsali Winston S. Churchill a Franklin D. Roosevelt. V tomto dokumentu, jehož text se později stal základem Charty OSN, se mluvilo o tom, že signatářské země si nepřejí územní zisky ani změny území proti vůli národů, o respektování práva každého národa zvolit si vládní formu, pod kterou chce žít či o právu obnovit původní formu vlády, kde byla násilně změněna, dále o přístupu ke světovému obchodu, o hospodářské spolupráci, o svobodné plavbě na moři, o míru a o nutnosti vyloučit užívání síly v mezinárodních vztazích.

Nasnadě je otázka: naplnily vítězné mocnosti po válce cíle, které si předsevzaly? A smutná odpověď zní, že ne. Nejvíce na to doplatilo Polsko, jehož východní část, obsazenou na počátku války Sovětským svazem, si tento okupant ponechal i po válce. O tom, že by ponechal polskému národu možnost zvolit si svobodně formu vlády, nemůže být ani řeči.

Také Československo přišlo po válce o část svého území, o Podkarpatskou Rus, jejíž anexi Sovětským svazem naši státní představitelé schválit museli, protože věděli, že, kdyby tak neučinili, dopadli by stejně jako polská exilová vláda. Takhle mohli ještě tři roky žít v iluzi, že vládnou suverénnímu státu. Vymknout se sovětské nadvládě se podařilo jenom Jugoslávii pod vedením diktátora Josipa Broze Tita a později Rakousku. Ostatní museli čekat čtyřicet čtyři let do přelomového roku 1989.

Já vím, spojenci měli své důvody. Spojené státy se domnívaly, že budou ještě potřebovat pomoc Sovětského svazu k porážce Japonska. Britové a Francouzi si s touto mocností přáli bezkonfliktní pokračování spolupráce i v poválečném období. Nepochopili, že Sověti to s porážkou kapitalismu myslí vážně. Když dnes slyším, že Západ uzavírá smlouvu s Íránem, říkám si, co když Írán také myslí vážně svůj požadavek zničit Izrael.