Daniel Kroupa: Lampiony zhasnuty

Velká – šlo o lokální záležitost, říjnová – odehrála se v listopadu, socialistická – jednalo se o nastolení komunismu a revoluce – vždyť to byl jen palácový převrat. Ať tak či onak, následky velké byly.

Já jsem je zaznamenal někdy v polovině padesátých let, když nás, prvňáčky, rodiče povinně vyzbrojili lampiony na dlouhých tyčkách a ulicemi olepenými nápisy VŘSR jsme kráčeli v prvním průvodu v životě.

Paní učitelka nám význam této slavnosti vysvětlila srozumitelně: „dělníci v Rusku svrhli nenáviděnou prozatímní vládu a začali budovat komunismus; nyní i u nás budujeme komunismus a až budete dospělí, bude vybudovaný a všechno, co budete chtít, si budete moci vzít zadarmo“. Tato představa v nás probudila nadšení a rozproudila se diskuse, zda vezmeme napřed útokem cukrárnu nebo hračkářství.

Na oslavy VŘSR v dalších letech si nepamatuji, protože čím více jsme dospívali, tím před námi komunismus ustupoval, až nakonec zmizel za modrým obzorem docela. Jeho předstupeň, socialismus, v němž jsme údajně od roku 1960 žili, se nám jevil čím dál ošklivější, takže jeho vrchol nás už nelákal a později ani nezajímal.

I přesto nám v hodinách marxismu učitelé vtloukali do hlavy, že komunismus zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a centrálně plánovaným hospodářstvím brzy dosáhne stavu, kdy každý bude pracovat podle svých možností, každému se dostane zboží podle jeho potřeb, kdy každý bude dopoledne pracovat s nadšením rukama a odpoledne hlavou, díky čemuž svobodný vývoj každého jednotlivce bude podmínkou svobodného vývoje všech. Skutečnost však tyto naděje vyvracela.

Socialistické země za těmi kapitalistickými zaostávaly v hospodářském i technickém rozvoji, a občanům socialistických zemí byly upírány svobody, které byly v demokratickém kapitalismu samozřejmé. A když nakonec socialistické země neměly dost peněz na nové zbraně, uznali i jejich vůdcové, že v této soutěži prohráli a hodili ručník do ringu.

A tak nám ten 7. listopad 1917 přinesl kromě desítek milionů mrtvých i několik podvedených a zklamaných generací. I já k nim patřím a tak se nedivte, že mě už do lampionového průvodu nikdo nedostane.