Daniel Raus: Elpíčka ožívají

Bylo mi z toho trochu smutno, protože ztělesňovaly moje dětství, dospívání a studentský věk. Mám doma spoustu pokladů, například varhaníka Jiřího Reinbergera, jak hraje Bachovu poslední, nedokončenou fugu. Prehistorická nahrávka je mono a velebné varhany zanikají za hlasitým praskáním, což působí mysticky. S digitálním CDčkem se vám něco takového nemůže stát.

Gramofonové desky měly zvláštní poezii, jež byla umocněna jejich velikostí. Hlavně takzvaná elpíčka, to je česká verze anglického „long play“. Odborně se tomu říkalo dlouhohrající deska, což znamenalo, že disk měřil 12 palců a točil se rychlostí 33 otáček za minutu. Deset let před tím, než jsem se narodil, s ní přišla společnost Columbia a byla z toho pořádná revoluce.

Když vaše oblíbená kapela vydala elpíčko a vám se ho podařilo sehnat, následoval malý domácí obřad. Začínal prohlížením obalu, po kterém přišlo vytažení a ofukování desky kvůli prachu, uložení na talíř gramofonu a nasazení jehly do úvodních drážek. Tam to vždycky zapraskalo, a pak jste na třičtvrtě hodiny vstoupili do říše snů.

Elpíčko se označovalo písmeny LP, jež naši předkové kdysi nesprávně používali také jako zkratku slov „léta Páně“. Ještě dnes můžete jít kolem historické budovy, na které si přečtete, že byla postavena léta Páně hodně dávno. A tak symbolicky i elpíčka zamířila po dlouhém období slávy do minulosti. Přišly nové generace nosičů a zdálo se, že magicky černým diskům s drážkami plnými zážitků definitivně odzvonilo.

Nastoupila CDčka a po nich se derou na svět soubory, stažené do počítače nebo na mobil. Ty ale postrádají onu poetiku elpíčka, vonícího novotou, a rituálu prvního přehrání na vašem gramofonu. Možná je i tohle důvod, proč desky znovu ožívají, proč lisovací stroje (jež nebyly sešrotovány) běží naplno a nestačí pokrýt poptávku.

Mám z toho dobrý pocit, protože moji sbírku desek jsem taky nikdy nesešrotoval. Nemohl jsem se s tou minulostí rozloučit. A možná to není tak úplně minulost. Americký spisovatel William Faulkner kdysi řekl: Minulost není nikdy mrtvá, není dokonce ani minulostí.

A tak si říkám, že se to možná netýká jenom gramofonových desek.