Jana Šrámková: První září a lázně

1. září 2014

Glosa

Minulý týden jsme probírali skříň. Po létě stráveném v kraťasech a dvou oblíbených tričkách všechno dětské oblečení ven, vyvětrat, vyzkoušet a zjistit: že všechny kalhoty dosahují tak do půlky lýtek, a co byl loni slušný svetr, je už tak leda na hřiště.

Když bylo všechno vytříděné, srovnané a zásoby jakžtakž připravené pro start nové sezony, obrátila jsem se k synovi. Je prvňák, kterému právě dneska všechno začíná. „Tak co si vezmeš prvního září na sebe, vybereme něco pěknýho, jo?“ Vážně zavrtěl hlavou: „Mami, já bych rád zůstal normální.“

Začátek září je sezonní zlom, nějak se dotkne každého z nás, nejintenzivněji ale jeho váhu pocítí právě prvňáci, kterým definitivně končí hájené dětství. A pak ještě jejich rodiče. Mají za sebou perný rok. Většina matek předškoláků ho tráví s otázkou, jestli už půjdeme, nebo budeme mít odklad. Odborné literatury a zkušeností na internetu je tolik, že by to chtělo asistentku na rešeršování. Učitelka ve školce vašemu dítěti zaručeně doporučí něco jiného než logopedka, a paní z pedagogicko-psychologické poradny řekne, že ho znáte nejlíp a je to na vás.

A pak přijde na řadu otázka kam. Vybrat klasickou školu, nebo alternativní? Dny otevřených dveří, výroční zprávy, reference, radši u domu, nebo zvládneme s dojížděním? Člověk začíná závidět těm, kdo mají v dosahu jedinou malotřídku. A teď napětí, jestli nás vezmou, protože jestli se nedostaneme a budeme muset do naší spádovky, nechám mu dát zas odklad, i kdyby mu bylo už deset.

Výběr aktovky pro malá záda, ergonomické pomůcky, a to ještě vůbec nejsme u kroužků. Dnes, 1. září, kdy to celé začíná a děti budou pár měsíců skutečně potřebovat naši podporu, by už někteří rodiče potřebovali napsat lázně.

Po vzoru svého syna se snažím nepřehánět a zůstat nad věcí, ale ten tlak se mě občas stejně zmocní. Uprostřed společnosti, která se tváří, že dopřát dětem pohodlí, luxus a udělat naprosté maximum pro jejich rozvoj je jedinou hodnotou, jakou zná. Snad že se na žádné jiné neshodne. A radši to nekomplikuje otázkou, k čemu přesně to chceme děti rozvíjet a vést.

Tak nám, prvňákům a jejich rodičům, držte palce. Aby se nám dneska nevybily baterie ve foťáku a nerozsypaly bonbóny z kornoutu (samozřejmě ty rakytníkové a zázvorové, s přírodními výtažky). A pro všechny další dny, abychom dokázali zůstat normální.