Jaroslav Veis: Žluté české lány

„Když nám Pámbu dá dobré léto, bude hojná úroda,“ otočil se k sousedovi Řáchalovi.
„Jen kdyby tolik nesmrděla,“ uplivl si Řáchal do trávy.
„Kušuj, Josef,“ odtušil Jíra. „Peníze nesmrdí.“

Kdybych teď v psaní přešaltoval do socialistického realismu dle Václava Řezáče, odvětil by Řáchal: „Vím, soudruhu předsedo. Olejka je naše žluté zlato!“
„Bať, bať,“ moudře by přikývl předseda. „Patnáct procent půdy! A ještě přibude! Pracující v Preolu z ní vymačkají olej, ten pak chlapi v Agrofertu přidají do nafty a bude líp!“
„Bionafta, to je zas naše zelené zlato!“ zasnil by se Řáchal. „A bude ještě líp!“
„Blbče,“ uštědřil by mu Jíra přátelskou herdu do zad a společně by vykročili do žluto-zeleno-zlatě zářící budoucnosti.

Jenže já se musím vrátit do reality jara roku 2015 k pokusu vyslovit české vládě nedůvěru. Od vzniku samostatného Česka už třináctému. Což je dost, abychom mohli tento děj označit za svého druhu tradici. Několik hodin trvající schůze Poslanecké sněmovny je svolávána jen za daným účelem a připomíná školní akademii, jak aby asi vypadala, kdyby všichni pedagogové onemocněli úplavicí a bylo jisté, že neopustí toalety.

V ten den ve sněmovně obvykle promluví i ti, kdo dosud jen mačkali hlasovací tlačítka podle pokynů šéfa poslaneckého klubu. Řeknou od plic, někdy i vtipně, co si o politických soupeřích myslí. Invektiva stíhá invektivu, trapnost následuje trapnost, minuty plynou, z valné části přenášeny televizí, jež na celou událost působí jako katalyzátor na chemickou reakci. Vyvrcholením je pak hlasování po jménech, ve stoje a nahlas, zahajované losováním poslance, který bude první.

Chraň Bůh, že bych institut vyslovení nedůvěry vládě zavrhoval, parlamentní demokracie se bez něho neobjede. Jen je nutné hlasování vyvolávat na téma, které dokáže vyvolavatel srozumitelně vysvětlit veřejnosti, a přesvědčit o jeho závažnosti. Obávám se, že tentokrát to nedokázal. I předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg večer po hlasování v České televizi řekl, že mu nějaký čas trvalo, než pochopil, oč v problému řepky, bionafty, dotací, Afrofertu, Babiše, a dalšího jde. Jenže oč jde, veřejnosti stejně nevysvětlil, a jen jí popřál dobrou noc.

Škoda, ty žluté smradlavé lány jsou fakt na nervy.