Miloš Rejchrt: Kunderův apríl

Hůř už bylo, vyčetl jsem tehdy z Kunderovy knížky paradoxní povzbuzení. Život v osmdesátých letech minulého století, přes všechnu šeď všedního dne a šikanu politické policie, přece jen už byl trochu jinde než v příznačných letech padesátých.

Tehdy protagonista Kunderova vyprávění, mladý nadějný básník Jaromil, udal na Státní bezpečnosti bratra své dívky pro úmysl uprchnout z republiky. Jako spolupachatelka byla zatčena i básníkova dívka a tři roky strávila ve vězení.

Nebyl by to Kundera, kdyby v tomto příběhu neuplatnil motiv velikého aprílového žertu, který si z nás tropí zlomyslné dějiny. Žádný útěk přes hranice se totiž nechystal. Básníkova přítelkyně si ho narychlo vymyslela, aby údajnou rozlučkou se svým bratrem zakryla schůzku s utajeným milencem. Čtenář má na vybranou, zda rozhodující roli v příběhu přizná krutě žertujícímu kolu dějin nebo činům svobodné lidské vůle.

Básník Jaromil se totiž nestal udavačem pod nátlakem, ani z nějaké zlomyslnosti nebo z pohrdnutí láskou. Naopak, Jaromil říká, že chce,“ aby svět zítřka byl svět, kde se lidé budou milovat víc, než se kdy milovali… Je ovšem strašlivé obětovat jednu konkrétní ženu pro budoucí svět, ale právě toto je snad jediná velká tragédie naší doby, hodná velkých veršů, hodná velké básně“.

Kundera připomněl, že totalitní režim nestál jen na surovém násilí a mocenském diktátu, ale byl mohutně podpírán množinou lyrických duší, básníky a umělci. Jejich oddanost velké a vznešené věci se spojila s policejním terorem a justiční zvůlí v jeden celek, kde se všechny části potřebují a v sobě se vzhlížejí.

Kundera popsal fungování komunistického režimu opravdu zevnitř, zevnitř sebe sama. Už pro tuto odvahu, kterou našel málokdo, zasluhuje uznání.

Světový úspěch, vedlejší produkt jeho talentu, dnešnímu jubilantovi ze srdce přeji. Ještě toho hodně napište, mistře Kundero, a zlomyslné žerty ať dějiny s námi tropí pouze ve vašich knihách.