Miloš Rejchrt: Vedro jak v Kostnici

K čemu či komu se vztahují, tím se - snad až z jakéhosi trucu vůči eráru - okázale nezabývá. Zaslechl jsem ale v prostředku hromadné dopravy, mého hlavního informačního zdroje o náladách obyvatelstva, že Hus byl přece jen vzat na vědomí. Jeden spolucestující poznamenal, že je vedro skoro jak v Kostnici.

Potěšil mne. V dnešní klipovité době je každá připomínka významné historické postavy či události dobrá. Pomáhá udržet povědomí o tom, že co se událo někdy dávno, ovlivňuje i naši přítomnost, a co konám dnes, bude mít dopad na ty, kdo přijdou po nás. Je dobře, že se zvláště veřejnoprávní média Husovi a dění kolem něj pilně a nápaditě věnovala.

V diskusích o kostnickém mučedníkovi se několikrát objevila i otázka, s odpovědí naznačenou mezi řádky, zda Hus vlastně nemůže za to, že Češi jsou dnes národ nadprůměrně ateistický, značně nedůvěřivý, zvláště vůči římské církvi a jejím představitelům.

Osobně mám za to, že Hus ani husitství za to nemůže. Opírám svůj dojem o knížku jiného velkého českého Jana „Historie těžkých protivenství církve české“ z roku 1648. V ní se nejspíše poprvé v české literatuře objevu slovo „atheiství“. Bylo v té době natolik neznámé, že učitel národů hned uvádí překlad. Doslova píše : „Poseli jste atheistvím (na Boha zapomenutím) lidská srdce, že mnozí již nic nevěří a aby jich svědomí mašlakem vaším ukolíbané nehryzlo, všemu náboženství zhynouti žádají“.

Podle Komenského tedy šiřiteli ateismu a hrobaři všeho náboženství jsou ti, kdo násilím nutili český lid, většinou utrakvistický a Jana Husa ctící, k návratu do lůna římskokatolické církve. Jejich snaha ale přinesla nechtěný výsledek, který jim Komenský hořce vyčte: „nadělali jste stáda hovad, kteříž za hrnci masa se obrátivše, pro okurky, melouny, česnek a cibuli otroctví egyptské podstoupili“.

Hle, taková je cesta ke kořenům českého ateismu. Až budeme připomínat 400 let od bitvy na Bílé hoře, snad se k němu v diskusích taky dostaneme.