Miloš Rejchrt: Žádný Karel nebyl dokonalý

Karel Veliký podporoval vzdělanost a zároveň vládl pevnou rukou. Například v roce 805 nařídil trestnou výpravu proti údajně drzým Čechům ve východním příhraničí jeho říše, kteří nějak zapomněli platit povinné odvody, nechal zabít vůdce Čechů Lecha a přivedl je tak dodržování rozpočtové kázně.

Ve dvanáctém století byl Karel Veliký dokonce prohlášen za svatého, ale na oficiálním církevním seznamu světců se jeho jméno nevyskytuje. Jeho metody šíření křesťanství ohněm a mečem byly shledány nepřiměřenými svému účelu.

Poslední rakouský císař Karel Habsburský, má též nakročeno k titulu světce, v roce 2004 jej papež Jan Pavel II. blahořečil jako příkladného křesťanského panovníka. Proti jeho definitivnímu svatořečení se ale ozývají námitky: co je platné, že chtěl nesmyslnou válku evropských národů ukončit, když své chtění nedokázal zrealizovat.

Zakázal sice rakouské armádě nasadit na bojištích otravné plyny, ale když je nasadila spojenecká armáda německá, nic proti tomu nepodnikl, ač jako císař pán určitě podniknout mohl, a jako dobrý křesťan měl.

Dnešní svátek má tedy jediného plnohodnotného patrona ve světci Karlu Boromejském, milánském arcibiskupovi. V roce 1576 vypukla v jeho městě epidemie moru. Zatímco guvernér a další úředníci prchli, arcibiskup se ze služební cesty vrátil, narychlo nechal postavit nemocnici a všemožně pomáhal obětem.

Byl prohlášen za svatého už v roce 1610. Kdyby ale do toho mohli mluvit evangelíci, svatořečen by nebyl ani tento Karel, neboť nese přímou odpovědnost za smrt několika protestantů, kteří z jeho návodu byli obviněni z čarodějnictví a upáleni.

Takže, milí Karlové, už historií svého jména nás upomínáte, že mocnáři, světští i církevní, mohou být někdy oslavováni jako velicí a zasloužilí, ale svatý nebyl nikdo z nich. Však nikdo není dokonalý; někdy se mu ale v životě něco povede, za co je pak vážen, ba i a oslavován. Ať i vám se toho hodně povede, lidé vás mají rádi a hezky to spolu oslavte.