Jaroslav Šonka: Sport a barva kůže

22. červenec 2016

Trh se světovou elitou fotbalistů a vůbec sportovců je globalizovaný. Ligová družstva jsou sbírkou hráčů odevšad a rozhoduje jejich cena.

Jen různá mistrovství národních týmů jako například nedávné Mistrovství Evropy nám poskytují jistou informaci o tom, jak pestrá je daná společnost.

Letos se utkalo pár družstev velmi monoetnických a čistokrevných s družstvy, která reflektují bohatší historii země, většinou historii koloniální, nebo, jako Německo, znají intenzivní potřebu pracovních sil. Také tam se pak mladí přistěhovalci stávají někdy zátěží ale většinou přínosem, hlavně i ve sportu.

Trochu mimo jsou Islanďané. Je to moc daleko a migrační vlny 20. století se jich moc netýkají. Naproti tomu mají bývalé koloniální mocnosti dlouhou historickou zkušenost se sportovci různé barvy pleti. V souvislosti se dnešním latentním rasismem, který se týká pohledu na současné uprchlíky, mne napadla možnost srovnání.

Kdo je celkem úspěšnější? „Čistokrevná“ mužstva, k tomu ještě někdy doprovázená vášnivými fanoušky, kteří se pseudohrdinně perou s každým, nebo jsou úspěšnější ti, kteří pocházejí ze společenství vzniklého v komplikované historii, mající více kořenů?

Otevřít se světu

Logo

Nápadné je, že „čistokrevná“ mužstva jako Rusko, Česko, Slovensko či Maďarsko ze soutěže vypadla rychleji, než pestřejší jedenáctky z Portugalska, Itálie, Francie či Německa. Polsko zůstalo nejdříve čestnou výjimkou, ale také nakonec vypadlo.

Mužstva z bývalých koloniálních států a ze zemí, které po válce dychtily po pracovní síle a mají velké procento přistěhovalců (i muslimského vyznání), byla úspěšnější. Je to zajímavá korelace, která k tomu ještě ukazuje na to, jak se lidé cizího původu dostávají i do elit dané země. Jde to i přes fotbal.

Snad bychom si v zemích střední Evropy měli svou xenofobii nechat projít sportovní částí svého mozku. Když se podíváme na řádění ruských fanoušků či na pozice některých středoevropských států vůči uprchlické vlně, můžeme si vybrat. Otevřít se světu a nenechat se vodit za nos těmi, kteří svou politickou pozici budují na základu strachu před cizím, to je možná cesta.

A pohled na fotbalové hřiště je jednou z možných metod, tohle všechno pochopit. Čistokrevnost nedává smysl ani biologicky ani historicky. Středoevropské státy přeci zamíchaly v historii dosti nedávné se svými populacemi, vystěhovávaly se, byly vystěhovávány, ve jménu rasové čistoty se i brutálně vraždilo. Trvat na tom, že historie vyrábí vyvolené národy, je holý nesmysl.

autor: Jaroslav Šonka
Spustit audio