Jiří Pehe: Pokrytecký český boj s Junckerem

Hlavním argumentem je, že unie se prý musí pro odchodu Britů rychle a hluboce reformovat, a Juncker je symbolem její stagnace v minulých letech. To je do jisté míry sice pravda, ale jen pokud jde o symboly. Pokud jde o samotnou stagnaci, ta má mnoho příčin, mezi které bohužel patří i postoje představitelů členských států, včetně českých politiků.

Když po hlavě Junckera, hájícího další evropskou integraci, volají kupříkladu politici z Občanské demokratické strany, kteří jsou známí svým euroskepticismem, je to pochopitelné. Co si ale myslet o tom, když se k těmto politikům přidá i sociálnědemokratický ministr zahraničí Lubomír Zaorálek?

Možná se český ministr zahraničí měl před tím, než propadl zápalu boje s Junckerem, porozhlédnout po unii a ověřit si, zda není coby zahraničně-politický představitel jednoho z členských států sám. Zjistil by že v podstatě ano, jakkoliv jistá kritika Junckera zaznívá i jinde.

A když Zaorálek mluví o tom, že Juncker je překážkou unijní sebereflexe a reforem, měl by být schopen nabídnout i naší sebereflexi a nějaký reformní plán, nikoli jen triviální ujišťování, že nyní není čas na nějakou hlubší integraci.

Laciný terč a sebestřednost

Útok na Junckera je zástupné téma. Poslední věc, kterou kontinentální EU po brexitu potřebuje, je nestabilita zapříčiněná personálním zemětřesením, jak upozornil i český premiér Bohuslav Sobotka. Navíc kdybychom už opravdu chtěli hledat symboly unijní stagnace, rozhodně si nevystačíme se současnými unijními špičkami.

Premiér Bohuslav Sobotka v Bruselu |foto: ČTK,ČTK

Máslo na hlavě, jak už bylo řečeno, mají i politici národních států, přičemž Česko zaujímá v tomto žebříčku přední místo. Pokud bychom hledali zemi, jejíž politici soustavně házeli písek do unijního soukolí, protože my přeci vždy máme pravdu proti jakékoliv většině, Česko je dobrým kandidátem.

Česko ze svého postoje „vy dáváte, my bereme, a do ostatních záležitostí nám laskavě moc nemluvte“ neslevilo, ani když britský premiér David Cameron objížděl před referendem ostatní členské země a varoval, že kamenem úrazu se mohou stát milióny přistěhovalců z našeho regiónu na britských ostrovech. Česká odpověď byla, že budeme blokovat dohodu Bruselu s Velkou Británií o ústupcích, pokud by měly být ohroženy sociální výhody našich občanů na britských ostrovech.

Ani po brexitu nechápou mnozí čeští politici, že si dál nevystačí se svou obstrukční politikou vůči všemu, co nám nepřináší okamžité výhody. Nepochopili tak, že když právě Juncker navrhl, že EU by se měla v odpovědi na brexit více integrovat i tak, že všichni její členové přijmou euro, dozajista nehraje sólo hru, ale prezentuje názor, který zřejmě rezonuje v tvrdém unijním jádru.

Čeští politici se na Junckera za tato slova okamžitě osopili. Co na tom, že k přijetí eura jsme se zavázali v přístupové smlouvě, a že naše země de facto plní podmínky pro jeho přijetí. Prý u nás pro zavedení eura neexistuje politický konsensus. Basta. Unijní závazky jsou nám ukradené.

Juncker je i proto laciným terčem kritiky poměrů v EU. K těm bohužel dost přispívá i naše sebestřednost a nedostatek solidarity se zbytkem unie.