Mata Hari: Femme fatale i naivka

Mata Hari - Foto:  autor neznámý,  public domain

Mata HariFoto:  autor neznámý, public domain

Nejznámější špionka si svého času omotala kolem prstu celou mužskou pařížskou smetánku. A nejenom ji. Získávala přízeň i informace politiků, vojenských důstojníků a jiných prominentů – ať již francouzských, nebo německých.

Narodila se v jižní Indii do velmi vznešené rodiny. Ve 13 letech ji unesl anglický důstojník a oženil se s ní. Alespoň takové curriculum vitae předkládala Mata Hari veřejnosti. Realita byla ale trochu odlišná. Margaretha Geertruida Zelleová, jak zní její pravé jméno, pocházela z Nizozemí. V devatenácti letech se provdala a s manželem odcestovali na Jávu. Vztah vydržel jen několik let. V roce 1902 se rozvedli a Margaretha zamířila do Paříže. 

Celebrita Belle Époque 

Průlomové vystoupení Mata Hari v roce 1905 - Foto: autor neznámý,  public domain

Průlomové vystoupení Mata Hari v roce 1905Foto: autor neznámý, public domain

Zpočátku stojí modelem méně dobrým malířům, tančí v podřadných kabaretech. Dveře do vyšší společnosti jí v roce 1905 otevírá vystoupení v Národním muzeu asijského umění. Spoře oděná předvádí improvizaci a lá orientální tanec. Nyní už Mata Hari, nebo-li malajsky oko dne, tedy slunce, skutečně zazáří. Hrnou se jí pozvánky z celé Evropy. 

Vídeňský valčík nevyšel 

V roce 1906 jí francouzský impresário Gabriel Astruc zařizuje angažmá ve Vídni, a to dokonce na klasické scéně. Ukazuje se ale, že to je pro orientální tanečnici příliš velké sousto a Mata Hari se vrací do Paříže. Stále okouzlena sama sebou, neochvějně věří v neutuchající popularitu. Neuvědomuje si, že v orientálních improvizacích ustrnula a že její hvězda naopak pomalu ale jistě upadá. 

Margaretha Zelle alias Mata Hari - Foto:  autor neznámý,  public domain

Margaretha Zelle alias Mata HariFoto:  autor neznámý, public domain

Na chvíli se stahuje z výsluní a s novým milencem, bohatým bankéřem, se stěhuje na venkov. Tamní poklidný rytmus jí ale nevyhovuje, co víc, krajně nudí. V roce 1914, ve věku 38 let, se rozhodne změnit vzduch. Vyráží do Berlína. 

Vzhůru do Berlína 

V německé metropoli nachází nejenom angažmá, ale také novou známost - sbližuje se se zaměstnancem berlínské policejní prefektury. Za pár let, během soudního přelíčení, z něj svévolně udělá „šéfa berlínské policie“. Nemůže si pomoci, ráda přehání. A není sama. V řadě textů, které později o Mata Hari vyjdou, povýší tento muž dokonce na „šéfa německé špionáže“. Vztahu ani kariéry si neužívá dlouho.Válka rozpoutaná v červenci 1914 utíná obojímu tipec. Na umění nejsou čas ani peníze: kontrakt v divadle je zrušen, peníze, šperky i garderoba zkonfiskovány. Mata Hari se zase jednou ocitá bez prostředků a odjíždí zpátky do Holandska. 

Naivní špionka H 21 

A právě tam vstupuje do hry Karl Kramer, německý konzul v Haagu a prostředník německé výzvědné služby. „Nežádám Vás, abyste se stala špiónkou, ale abyste prostě a jednoduše jen schraňovala informace,“ oslovuje ji v listopadu roku 1915. Odměnou přislibuje 20 000 franků. Pro Mata Hari jde o neodolatelnou nabídku. Bere peníze i tři flakóny s neviditelným inkoustem. Stává se H 21. Romantické představy o tom, co znamená být špionkou, jí bohužel zatemňují úsudek a znemožňují odhadnout reálné dopady činnosti, do které se právě pouští. 

Čtěte také: Mata Hari: Špiónský životopis

Navíc už v roce 1916 začínají Francouzi i Angličané tanečnici podezírat. Sledují ji. Obzvláště pozornou péči případu věnuje kapitán Ladoux, jehož velkou, ale nikdy nenaplněnou, ambicí bylo proniknout do tajné německé výzvědné služby řízené proslulým Walterem Nicolaiem. Snad právě z frustrace z tohoto nezdaru se zaměřuje na Mata Hari a její úlohu v německé špionáži. Tanečnice ale zatím neprovádí nic pozornosti hodného. Po návratu do Holandska podává Kramerovi zprávy. Jsou vyhodnoceny jako víceméně bezcenné. 

Margaretha Geertruida Zelleová alias H 21 v roce 1915 - Foto: Public domain,  autor neznámý

Margaretha Geertruida Zelleová alias H 21 v roce 1915Foto: Public domain, autor neznámý

Problémová mondéna 

Nad pracovními výsledky H 21 panují rozpaky, přesto se stále nacházejí jedinci, kteří v její potenciál věří. Ostatně sama Fräulein Doktor, Elsbeth Schragmuller, dáma číslo jedna německé špionáže, která v roce 1916 Mata Hari do činnosti zasvěcovala, zpočátku vyzdvihovala některé její nesporné kvality: Je to žena z velkého světa, která dokáže udržovat dekorum, aniž by se stala jeho otrokem…umí vystupovat jako velká dáma.“ Téměř vzápětí ale odkrývá i její největší slabiny: nedostatek houževnatosti, stejně jako zájmu o elementární špionážní techniky i neschopnost odhalit, že je sledována… Negativa v očích Fraulein Doktor rychle převáží nad pozitivy: „Tato polo-mondéna nám bude schopná přivodit jen nepříjemnosti,“ nechá se slyšet. A později ještě přitvrdí, když prohlásí: „H 21 byla můj největší omyl.“ 

Že je to Francie, tak za milion! 

V červnu 1916 přijíždí do Paříže. Kapitán Ladoux využívá příležitosti, jak Mata Hari nachytat a nabízí jí stát se dvojitým špionem. Kromě peněz poskytuje i propustku do lázní Vittel, kam normálně civilisti nesmějí. To je pro Mata Hari nadmíru lákavé - v lázních se zotavuje její aktuální velká láska, o dvacet let mladší ruský důstojník Vladimir Massloff. Propustky využívá a po několika týdnech strávených ve Vittel spolupráci potvrzuje. Nabízí, že bude operovat v Belgii a v Německu. Nehodlá se zabývat podružnostmi, ale naopak přislibuje udělat „velkou věc“. A za to žádá patřičně velkou odměnu – rovných milion franků. 

Do Belgie zamíří oklikou přes Španělsko. Ladoux nechce Mata Hari zaplatit předem, namísto toho přislibuje částku 25 tisíc franků za každého odhaleného nepřátelského špióna. Mata Hari odmítá: „Hnusí se mi práskat lidi“. To ale znamená, že na cestu nemá peníze. Obrací se proto o pomoc na německou stranu. V Madridu se jí skutečně, od německého vojenského atašé Kalleho, dostane finanční injekce v podobě 3 500 peset. Po moři pak míří, s mezipřistáním v Anglii, do Rotterdamu. Během cesty je ale zadržena Scottland Yardem, který jí má za německou špionku Benedixovou. Tanečnice se s ověřením své identity odvolává na kapitána Ladouxe. Pro toho ovšem nepřipadá v úvahu ukázat, že má co do činění s takto nevěrohodnou osobou a tvrdí, že ji nezná. Žádá ale Scottland Yard o její přepravení do Španělska. 

Mata Hari v den svého zadržení (13. 2. 1917) - Foto:  autor neznámý, Public domain

Mata Hari v den svého zadržení (13. 2. 1917)Foto:  autor neznámý, Public domain

Eiffelova věž slyší... 

Tam Mata Hari opětovně kontaktuje Kalleho. Je přesvědčená, že si jej omotala kolem prstu a získala od něj informace nejvyšší důležitosti. Ve skutečnosti jde o informace nepodstatné, případně tou dobou neaktuální. Mata Hari se mýlí i pokud jde o Kalleho – nedůvěřuje jí a telegraficky žádá Berlín o instrukce. Celou komunikaci zachycuje Eiffelova věž. 

V lednu 1917 se vrací do Paříže. Setkává se s Ladouxem. Šéf francouzské kontrašpionáže zpochybňuje hodnotu informací, které Mata Hari dodala a odmítá jí za ně zaplatit. A Mata Hari se zase odmítá vzdát. O pár dní později Ladouxovi píše: „Jsem připravena splnit vše, co si přejete," slibuje a vzápětí přitlačí na pilu: „Jsem světaznalá žena, nezpochybňujte mé schopnosti." Odpovědi na dopis se nikdy nedočká, zato ji 13. února zatýká francouzská policie. Proces je zahájen 24. července a trvá necelé dva dny. Během neveřejného přelíčení vyjde najevo nevalná hodnota informací, které podávala, i naivita, s jakou činnost vykonávala. Přesto válečným vývojem frustrovaná Francie sahá k nejvyššímu trestu. 15. října 1917 je Margaretha Geertruda Zelleová popravena. 

Autor:  Iva-Hedvika Zýková

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace