Stížnost posluchače O. Černého na reportáže o dětech Michalákových v Norsku (duben 2015)

Text emailové stížnosti

Dobrý den,

stížnost je podávána v souvislosti s referováním Českého rozhlasu o kauze dětí, jež jejich matce, paní Michalákové, odebraly norské úřady.

Norský spisovatel žijící v Praze Terje B. Englund ve svém textu nazvaném Mediální vúdú, lži a norský Barnevernet zveřejněném serverem Svobodné fórum (viz http://svobodneforum.cz/terje-b-englund-o-medialnim-vudu-lzich-a-norskem-barnevernetu/)
upozornil na pochybení, jehož se ČRo způsobem svého referování o případu dopustil. Pan Terje B. Englund ve svém textu uvádí:

„Radiožurnál Českého rozhlasu minulý týden ještě důkladněji opustil veřejnoprávní standardy. Nejdřív se zpravodajci rozhlasu nechali využít jako stativ pro mikrofon pro Evu Michalákovou, aniž by jí položili jeden jediný kritický dotaz k tomu, co prožily její děti. Pak následovalo interview s Dominikem Haškem, který zřejmě nevnímá kauzu jako tragédii dvou malých chlapečků, ale jako důležitý zápas, kde jde o národní hrdost. Závěrem tomu nasadil korunu šéfredaktor Radiožurnálu Jan Pokorný rozhovorem o Barnevernetu s „českým znalcem“, který v Norsku žije.
Vyzpovídaný Andrej Ruščák se během 15 minut dopustil tolika faktických chyb, že prokazatelně žádný odborník na práva dětí není, jen si prostě v Norsku našel práci a má na činnost Barnevernetu velmi negativní názor. To je naprosto legitimní, ale dát soukromé osobě, která se veřejně prezentuje jako příznivce norské Pokrokové strany, v jejíž mládežnické organizaci byl kdysi členem Anders Breivik, čtvrt hodiny přímého přenosu, aby jako „znalec“ informoval české posluchače o Barnevernetu, zavání podvodem. Mohl by obdobně Norský rozhlas vysílat dlouhý rozhovor s Vojtěchem Filipem s cílem objektivně vysvětlit svým posluchačům smysl českého lustračního zákona?“

Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu v § 2 odstavec 2 a stanoví, že úkolem ČRo je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Kodex ČRo v bodě 6.6 uvádí, že „ve zpravodajských a publicistických pořadech Český rozhlas dbá na přesnost a nestrannost, spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti“.

V souvislosti s postřehy pana Terje B. Englunda:

Dotaz č. 1
Jaké kritické dotazy redaktoři ČRo položili paní Michalákové, aby nedošlo k jednostranné adorační sebeprezentaci?

Dotaz č. 2
Zajímali se při referování o případu redaktoři ČRo kriticky o to, co děti paní Michalákové v její rodině prožily? (Považuje ČRo v celém případu tento aspekt za zásadní?) Jaký výstup z toho ČRo v únoru 2015 (v době odvysílání výše uvedených rozhovorů) nabídl?

Dotaz č. 3
Dal ČRo ve svém vysílání prostor k reakci na slova paní Michalákové a pana Andreje Ruščáka zástupcům organizace Barnevernet nebo jiných norských institucí? Pokusil se tyto reakce zajistit? Jak konkrétně a od koho přesně?

Dotaz č. 4
Proč nechal ČRo ve svém vysílání vyjadřovat se k případu pana Andreje Ruščáka, který sám přiznal, že soudní spis nezná? (viz http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/1454855). Dostane i v dalších nejrůznějších případech, o nichž bude ČRo referovat, prostor ve vysílání jakýkoliv laik?

Dotaz č. 5
Nakolik standardní je ve vysílání ČRo výběr podobných hostů, jakým byl pan Andrej Ruščák, jehož „kvalifikací“ v tomto případě je, že v Norsku pracuje? Jakým puvoárem v celém případu dle ČRo pan Andrej Ruščák disponuje, že mu dává prostor prezentovat své osobní názory ve vysílání ČRo?

Dotaz č. 6
Dle jakých kritérií editorský tým v rámci ČRo usoudil, že vystoupení pana Andreje Ruščáka ve vysílání ČRo bude informačně přínosné? A se znalostí odvysílaného rozhovoru, bylo? Čím přesně?

Dotaz č. 7
Dle jakých kritérií editorský systém v rámci ČRo stanoví, že audio výstup je natolik nosný, že bude zájemcům nabídnut k poslechu i na webu ČRo?

Dotaz č. 8
Jsou na web ČRo umísťovány veškeré zpravodajské výstupy bez úprav, tak jak zazněly ve vysílání, nebo jsou příspěvky editorsky zpracovány a například nevyvážený příspěvek nenabízející stanovisko v případu zainteresované druhé strany ČRo na svůj web neumístí?

Dotaz č. 9
Proč se ČRo dopouští natolik okaté propagandy bez nezbytného kritického odstupu a nabídnutí stanoviska druhé strany sporu?

Dotaz č. 10
Je nacionálně/xenofobně/šovinistický přístup bez kritické reflexe, jak jej ve svém textu popsal pan Terje B. Englund, ze strany ČRo novým standardem ve vysílání ČRo nebo šlo v popsaném případě ze strany ČRo o výjimečný exces?

Dotaz č. 11
Domnívá se GŘ ČRo Peter Duhan, že v uvedeném případě ČRo dostál povinnostem stanoveným mu zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a Kodexem ČRo a nijak je neporušil?

Stížnost je uvedena jako stížnost na GŘ ČRo, aby se jí i dle právního názoru vedení ČRo a jeho právního oddělení Rada ČRo mohla zabývat. Na posledním veřejném zasedání Rady ČRo dne 25. února 2015 totiž náměstek GŘ pan René Zavoral uvedl, že „dle zákona o ČRo se Rada ČRo má na svých veřejných zasedáních věnovat stížnostem na generálního ředitele, nikoliv stížnostem posluchačů. Dle vedení ČRo a názoru právního oddělení tak Rada činí zcela nad rámec své zákonné pravomoci.“ Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve svém § 8 stanoví pravomoc Rady ČRo „rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele“, z čehož plyne, že Rada ČRo své zákonem stanovené pravomoci nijak nepřekračuje a má se zabývat všemi došlými podněty, neboť GŘ je statutárním orgánem ČRo a týkají se jej proto všechny podněty a stížnosti spjaté s ČRo, jež k Radě ČRo dorazí, bez výjimky.

Jak dokládají slova pana Terje B. Englunda, kritické výtky vůči některým částem vysílání ČRo se objevují ve větším počtu, než v jakém se posluchači na Radu ČRo obrací. Je proto důležité na podobné případy vedení ČRo a Radu ČRo upozorňovat, aby došlo k nápravě zřejmých systémových a opakovaných personálních pochybení v rámci ČRo, vyvození nezbytných personálních důsledků (za následného využití institutu otevřených výběrových řízení), a ke zlepšení práce a výstupů této instituce. Věřím, že společným snažením toho dosáhneme.

S přátelským pozdravem

Ondřej Černý

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Černý,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto odpovídám na Váš podnět z 2. 3. 2015.

Rada ČRo si k němu vyžádala prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu vyjádření ze strany ČRo. Vypracovali je Jan Pokorný, šéfredaktor stanice ČRo Radiožurnál, a Mgr. Tomáš Pancíř, ředitel Centra zpravodajství ČRo.
Rada ČRo toto vyjádření vzala na vědomí na své veřejné schůzi 29. 4. 2015. Text připojujeme v příloze.
Soudíme, že jste svou důsledností poskytl Českému rozhlasu cennou zpětnou vazbu.
Souhlasíme s Vaším pozastavením se nad tím, co v očích redaktorů předurčilo respondenta Andreje Ruščáka k tomu, aby mu ČRo věnoval tak velký prostor ohledně případu manželů Michalákových. Udivilo nás, že ČRo A. Ruščáka prezentoval opakovaně jen jako „muže, který žije a pracuje v Norsku“. Pokud se redaktorům jevil jako způsobilý k onomu tématu z důvodu vzdělání, profese atp., jistě to šlo při představení respondenta uvést. Podle volně dostupných údajů se dotyčný prezentuje jako „expert na evropské právo (EU a EEA) a evropskou politiku“ (srov. např. http://andrejruscak.blog.idnes.cz/). Bylo-li právě to důvodem pro ČRo, že mu dal u onoho tématu takový prostor, bylo možné to posluchačům stručně sdělit. Zarazilo nás rovněž, že moderátor a šéfredaktor Radiožurnálu Jan Pokorný ponechal v rozhovoru z 13. 2. 2015 bez dalšího výrok A. Ruščáka o tom, že je v kontaktu s lidmi v Norsku, kteří „mají na stole“ spis daného případu. A nejen to, tato informace se objevila ‒ jako faktické tvrzení (bez výrazu „prý“ či „údajně“) ‒ v článku na internetových stránkách ČRo (http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/1454855 ).

Rada Českého rozhlasu ve vazbě na Váš podnět doporučila vedení ČRo, aby ČRo jednak pečlivě zvažoval kvalifikaci jednotlivých respondentů a odlišoval faktická tvrzení od neověřených výroků, a jednak aby posluchačům náležitě prezentoval prostřednictvím náležitých a aktuálních afiliací atp., z jakých důvodů dostávají dotyční mluvčí prostor.
Dále Rada ČRo vedení ČRo obecně požádala o to, aby se snažilo co nejvíce omezit rizika, že se redaktoři ČRo ‒ třeba i jen bezděky ‒ stanou šiřiteli jednostranných komunikačních agend.

S pozdravem

Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
předseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo ke stížnosti O. Černého na referování ČRo v kauze Michalákových

Český rozhlas o kauze Michalákových referoval opakovaně jak ve zpravodajských relacích, tak v publicistických pořadech a v rozhovorech na různých stanicích. Část příspěvků a pořadů byla vytvořena Centrem zpravodajství, část přímo jednotlivými stanicemi. Kauzu jsme opakovaně probírali i na editorských poradách. Vždy jsme se snažili o maximálně objektivní a věcný přístup se zohledněním všech stran. Výtka, která je obsažena v citovaném textu pana Englunda, tedy že česká média nevydala peníze za letenku a nesnažila se získat informace na místě, směrem k Českému rozhlasu není na místě. Už v lednu byl kvůli této kauze v Norsku reportér zahraniční redakce Jaromír Marek, který se kromě jiného snažil získat už tehdy stanovisko úřadu Barnevernet – bohužel se mu dostalo odpovědi, že zástupci úřadu nesmějí s médii o konkrétních případech komunikovat. Ostatně podobně dopadly podle našich informací i žádosti dalších médií.
Český rozhlas jako jeden z prvních přinesl informace o tom, že věc není černobílá (mimo jiné i v rozhovoru s ministryní Marksovou), samozřejmě jsme se snažili získat alespoň k přečtení i kompletní spis. Rozhodně jsme nebyli jen „stojanem s mikrofonem“.
Navíc jsme například už 10.2. v polední publicistické části Hlavních zpráv Radiožurnálu přinesli rozhovor s psychologem Jeronýmem Klimešem, který se zcela jasně a kategoricky vyslovil pro ponechání dětí v Norsku, tedy v neprospěch paní Michalákové. A podobné stanovisko se ve vysílání stanic ČRo objevilo opakovaně i v dalších dnech a týdnech.
Pokud jde o rozhovor s Andrejem Ruščákem v pořadu Host Radiožurnálu, tento respondent nebyl prezentován jako odborník na práva dětí. Vzhledem k tomu, že norský úřad a vesměs ani tamní orgány s médii příliš nekomunikují, hledali jsme respondenty k uvedené kauze i mezi Čechy žijícími v Norsku. A. Ruščák byl jedním z nich. Proto také ve vysílání důrazně zaznívalo, že se jedná o mladého muže, který v Norsku pracuje. To, že je příznivcem nějaké politické strany, nepovažujeme v tomto kontextu za podstatné. Byl hostem Dopoledního Radiožurnálu, mluvil o životě v Norsku, o norském pojetí rodiny atd. A také o kauze dětí paní Michalákové. Vzhledem k tomu, že norský Barnevernet s novináři nekomunikuje, nebylo dosud možné ověřit názory kohokoliv na toto téma.
K jednotlivým konkrétním dotazům pana Černého uvádíme:

Dotaz č. 1
Jaké kritické dotazy redaktoři ČRo položili paní Michalákové, aby nedošlo k jednostranné adorační sebeprezentaci?
S paní Michalákovou mluvili redaktoři a reportéři Českého rozhlasu hned několikrát. Zpovídali ji standardním způsobem jako každého jiného respondenta, tedy i s položením kritických dotazů. Navíc paní Michaláková nebyla jediným respondentem, se kterým jsme v této souvislosti natáčeli. Vzhledem k časovému odstupu už ale nejsme schopni doložit přesné znění otázek, při rozsahu vyráběného zpravodajství nejsme schopni archivovat všechny hrubé materiály.

Dotaz č. 2
Zajímali se při referování o případu redaktoři ČRo kriticky o to, co děti paní Michalákové v její rodině prožily? (Považuje ČRo v celém případu tento aspekt za zásadní?) Jaký výstup z toho ČRo v únoru 2015 (v době odvysílání výše uvedených rozhovorů) nabídl?
ČRo samozřejmě v tomto případu považuje tento aspekt za zásadní. Proto se opakovaně snažil získat tyto informace, a to přímo během pobytu reportéra Marka v Norsku, ale i na dálku od norských institucí a také od českých úřadů i od rodiny Michalákových. Usilovali jsme mj. o nahlédnutí do spisu, nebo možnosti získat jeho kopii , ptali jsme se v rozhovorech s aktéry této kauzy. Při vysílání o této kauze ale Český rozhlas vždy ctil zájem ochrany dětí, proto byly jednotlivé formulace pečlivě zvažovány. V publicistických pořadech se k tomuto tématu vyjadřovali například ministryně práce a sociálních věcí Marksová (11. 2. ve Dvaceti minutách Radiožurnálu) nebo JUDr. Kapitán (v témže pořadu 5.3., tedy bezprostředně po návratu z Norska). Prostor jsme dali také stanovisku norské ambasády, která se plně postavila za norské úřady a jejich postup.

Dotaz č. 3
Dal ČRo ve svém vysílání prostor k reakci na slova paní Michalákové a pana Andreje Ruščáka zástupcům organizace Barnevernet nebo jiných norských institucí? Pokusil se tyto reakce zajistit? Jak konkrétně a od koho přesně?
Zástupci Barnevernet s médii nekomunikují, ostatní úřady velice omezeně. Editoři aktuální publicistiky se snažili zajistit takové rozhovory opakovaně po celou dobu, kdy se tato kauza řešila, bohužel bez úspěchu. Přesný seznam pokusů o sehnání respondenta neevidujeme. Konkrétně ale můžeme uvést, že o vyjádření Barnevernetu žádal například reportér Jaromír Marek přímo v Norsku ve dnech 19.-21.1. Prostor jsme dali (jak už jsme uvedli výše) například stanovisku velvyslanectví Norska v ČR, a to konkrétně 20.1.2015.

Dotaz č. 4
Proč nechal ČRo ve svém vysílání vyjadřovat se k případu pana Andreje Ruščáka, který sám přiznal, že soudní spis nezná? (viz http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/1454855). Dostane i v dalších nejrůznějších případech, o nichž bude ČRo referovat, prostor ve vysílání jakýkoliv laik?
Viz výše – prostor dostal A. Ruščák, jako člověk, který dlouhodobě žije v Norsku. A Ruščák byl jen jedním z respondentů, kteří se v únoru k této kauze také objevili ve vysílání.

Dotaz č. 5
Nakolik standardní je ve vysílání ČRo výběr podobných hostů, jakým byl pan Andrej Ruščák, jehož „kvalifikací“ v tomto případě je, že v Norsku pracuje? Jakým puvoárem v celém případu dle ČRo pan Andrej Ruščák disponuje, že mu dává prostor prezentovat své osobní názory ve vysílání ČRo?
Viz úvod a odpověď na otázku č. 4.

Dotaz č. 6
Dle jakých kritérií editorský tým v rámci ČRo usoudil, že vystoupení pana Andreje Ruščáka ve vysílání ČRo bude informačně přínosné? A se znalostí odvysílaného rozhovoru, bylo? Čím přesně?
Z pohledu šéfredaktora Radiožurnálu bylo přínosné, že respondent se znalostí věci promluvil o životě v Norsku, postavení rodiny, o vztazích rodičů s dětmi atp.

Dotaz č. 7
Dle jakých kritérií editorský systém v rámci ČRo stanoví, že audio výstup je natolik nosný, že bude zájemcům nabídnut k poslechu i na webu ČRo?
Audiozáznam pořadu Host Radiožurnálu se vždy objevuje na webu Českého rozhlasu v rubrice Host Radiožurnálu.

Dotaz č. 8
Jsou na web ČRo umisťovány veškeré zpravodajské výstupy bez úprav, tak jak zazněly ve vysílání, nebo jsou příspěvky editorsky zpracovány a například nevyvážený příspěvek nenabízející stanovisko v případu zainteresované druhé strany ČRo na svůj web neumístí?
Zmiňovaný rozhovor nebyl zpravodajským příspěvkem. Jde o formát rozhovoru 1 na 1, kde není prostor pro další oponentní názory. Jak už jsme uvedli výše, tyto rozhovory se automaticky objevují na webu Českého rozhlasu.
Pokud jde o zpravodajské výstupy, ty pro publikaci na zpravodajském webu zpracovává redakce zpravodajského webu Centra zpravodajství, a to v souladu s žurnalistickými zásadami a kodexem Českého rozhlasu s využitím různých výstupů z vysílání. Za aktuální výběr a podobu článků na zpravodajském webu je zodpovědný editor zpravodajského webu.

Dotaz č. 9
Proč se ČRo dopouští natolik okaté propagandy bez nezbytného kritického odstupu a nabídnutí stanoviska druhé strany sporu?
Český rozhlas se nepouští do žádné, natož okaté propagandy, a snaží se zachovávat kritický odstup. A to i přes to, že úřad Barnevernet s médii (včetně Českého rozhlasu) nekomunikuje.

Dotaz č. 10
Je nacionálně/xenofobně/šovinistický přístup bez kritické reflexe, jak jej ve svém textu popsal pan Terje B. Englund, ze strany ČRo novým standardem ve vysílání ČRo nebo šlo v popsaném případě ze strany ČRo o výjimečný exces?
Názor pana Englunda je jistě zajímavý, ale je to názor, v tomto případě na jeden rozhovor. Vyvozovat z něj něco o přístupu stanice k realitě není možné. Tento rozhovor nebyl zdaleka jediným materiálem, který k tomuto tématu Český rozhlas přinesl.

Dotaz č. 11
Domnívá se GŘ ČRo Peter Duhan, že v uvedeném případě ČRo dostál povinnostem stanoveným mu zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a Kodexem ČRo a nijak je neporušil?
Vzhledem k výše uvedeným informacím je vedení ČRo přesvědčeno, že ČRo dostál povinnostem stanoveným v zákoně i v Kodexu ČRo.

Jan Pokorný, šéfredaktor Radiožurnálu
Tomáš Pancíř, ředitel Centra zpravodajství