Deska týdne: Pubertální nenávist Mourn je strhující
Pokoušet se mluvit o katalánské kapele Mourn a nezmínit přitom věk jejích členů a členek, který se pohybuje v rozmezí od patnácti do osmnácti let, je prakticky nemožné – nejenom, že jde o téměř dokonalou mediální zkratku pro přiblížení skupiny, jejich věk navíc naprosto zásadním způsobem determinuje samotnou hudbu. Mourn se totiž s naprostou samozřejmostí daří vyhýbat tomu, co většinu současných indierockových kapel tahá ke dnu.
Na rozdíl od zavedených formací Mourn nejedou na autopilota, nekalkulují se zvukem, a kdyby to neznělo pejorativně, dalo by se říct, že o své hudbě ani nijak horečnatě nepřemýšlí.
Mourn totiž jenom hrají: syrově, autenticky, s obrovským elánem a nepřikrášlenou energií, kterou v sobě člověk v dospělosti hledá už jenom obtížně. Jejich debutové album, které po vydání na malém barcelonském labelu Sones Records pod svoje křídla převzala zavedená indie značka Captured Tracks, se natáčelo živě, tedy přesně tak, aby se na cestě mezi studiem a posluchačem neztratila ani trocha energie.
Intenzita přísně kytarové hudby, která může evokovat oblíbenkyni skupiny PJ Harvey nebo třeba americkou kapelu Sleater-Kinney, navíc skvěle souzní s texty, které jsou pubertálně naivní a ve své přímočarosti zároveň odzbrojující. Nejlepším příkladem jsou písně Marshall nebo Jack, kde to s nehraným naštváním schytávají bývalí kluci kamarádek členek skupiny nebo prostě jenom „kluci, kteří v sobě mají všechno, co nenávidíme“. Nenávist je na desce obecně silný motiv – ostatně kvůli znechucení z katalánské scény, které vládne ska nebo latinskoamerická cumbia, skupina inspirovaná punkem a garáží vznikla.
Mourn je kapela, která prvoplánově nepřekvapuje, ale spíš válcuje svou intenzitou. Navíc do současné hudby vrací prvek, se kterým už se všichni nejspíš dávno rozloučili: klasický rockový příběh. Skupinu mladých lidí, kteří nepřemýšlí nad trendy, automaticky se chopí kytar, vydají našlapané album, díky němuž si jich všimne uznávaný label, už jsme tady dlouho neměli.
Čtěte také: recenzi Miloše Hrocha: „Nekomplikované melodie útočící na první signální, punkové tempo střídající citlivé akustické pasáže, kde je zakládající dvojka nejsilnější, a texty o vyrovnávání se s nešťastnými láskami dávají dohromady možná trochu vratké základy debutové nahrávky Mourn. Syrový zvuk kytar je pravděpodobně její největší devízou – najednou zapomínáte na všechno kolem a text se stává jen jakousi nepotřebnou kulisou. Otázkou ale zůstává, nakolik jim to uvěříte.“
Hodnocení: 75 %Mourn – Mourn (Captured Tracks, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
