Deska týdne: Znovuzrozený The Weeknd útočí na novince na rádiové playlisty
Zpěvák a producent Abel Tesfaye alias The Weeknd potřebuje balit svoji hudbu do záhad a dramat, jinak tak úplně nefunguje. Jeho mixtapová trilogie z let 2010 a 2011 těžila z aury anonymity, když se pak ale depresemi zmučený hédonista s účesem à la Basquiat vynořil z její mlhy, bylo celkem těžké uvěřit jeho touze stát se novým popovým králem. Přeprodukovaný a překombinovaný debut Kiss Land propadl a chvíli to vypadalo, že The Weeknd je definitivně u konce s dechem. Rok 2015 ale ukazuje, že pád na dno bylo přesně to, co potřeboval k tomu, aby mohl natočit desku, která z něho konečně udělá hvězdu.
The Weeknd je letos nezastavitelný. Na jaře bodoval díky duetu s Arianou Grande, jeho první globální megahit obstarala skladba Earned It z filmového trháku 50 Shades of Grey a v létě konečně dobyl číslo jedna amerického žebříčku s Can’t Feel My Face. V jeden okamžik navíc okupoval hned tři první příčky v R&B žebříčku, což se ještě nikomu v historii nepodařilo. Tohle všechno udělalo novince Beauty Behind the Madness reklamu napříč celým rádiovým spektrem. Celé album nakonec není nový Thriller, který leckdo čekal, a singly jsou na desce tím nejlepším – když jich je ale celkem pět (s aktuálním Tell Your Friends) a všechny míří do černého, pak vážně stížnosti nejsou na místě.
Čtěte také: Přečtěte si taky recenzi Jiřího Špičáka: „Kvůli přefouknuté stopáži, která lehce přesahuje hodinu, má album trochu hit or miss atmosféru – závěr desky, ve kterém slyšíme výborné hostovačky Eda Sheerana a Lany Del Rey, je určitě víc než důstojný.“
Stín Michaela Jacksona se snáší nad Weekndovou kariérou od prvního okamžiku, má totiž podobnou barvu hlasu a zmíněný hit Can’t Feel My Face by klidně někdo mohl zaměnit za nějaký zapomenutý singl krále popu. Weeknd si ale z Jacksona bere hlavně jeho temnou, paranoidní stránku, kterou na deskách vyvažovaly populistické hity. Weeknd má také slabost pro bombastické produkce, na rozdíl od Jacksona i minulé desky Kiss Land se na novince přísně drží své melancholické polohy zvěstovatele narcistní apokalypsy.
Pro naději z Jacksonových hitů? Pro tu už tady není místo – The Weeknd nahlédl zbytečnost všeho snažení, zároveň si ale uvědomuje prázdnotu svého hédonismu. „I když žijeme nebezpečně prázdné životy, vždycky jsi mi do života přinesla život. A teď doufám, že najdeš někoho pořádnýho,“ zpívá v závěrečné baladě Angel, která je se svou grandiózností na hraně sebeparodie, ale udrží se ještě před ní.
Ještě před nedávnem to vypadalo, že The Weeknd je tak trochu interpret jednoho triku, Beauty Behind The Madness je ale jacksonovský frontální úder na rádia, který tady už dlouho nebyl.
Deska nabízí famózní orchestrální balady (Shameless, Angel), rádiové hity (Earned It, Losers), duety (Prisoner) i futuristické R&B (The Hills, Often), všechno navíc propojené výraznou osobností muzikanta, u něhož nemáte pocit, že ho vyrobilo A&R oddělení nahrávací firmy. Je tady pár slabších míst – Ed Sheeran není rozhodně jeho Paul McCartney (Dark Times), texty se točí kolem předvídatelných témat (holky, drogy) a některým skladbám by slušela poloviční stopáž (Acquainted, Tell Your Friends). Přes některé nedostatky ale pětadvacetiletý Kanaďan nejspíš natočil popové album roku.
Hodnocení: 80 %The Weeknd – Beauty Behind the Madness (XO/Republic/Universal, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
