Katastrofa Deepwater Horizon jako hrdinství pracující třídy
Drama Petera Berga je inspirativním spojením dramatu o všedním hrdinství a katastrofického blockbusteru.
20. dubna 2010 dokončovala plošina Deepwater Horizon nedaleko pobřeží Louisiany zkoušky ropného vrtu. Během poslední fáze došlo k jeho protržení a masivní explozi, která následně vedla k největší ropné katastrofě v dějinách USA. Film Petera Berga je dramatickou rekonstrukcí celé havárie, na které nesl vinu jak vlastník plošiny, společnost Transocean, tak především pronajímatel, gigant British Petrol, jehož nezodpovědná strategie k nehodě zásadní měrou přispěla. BP pochopitelně vinu kategoricky popírá.
Deepwater Horizon: Moře v plamenech se ale nezabývá soudními tahanicemi, ale líčí samotnou katastrofu z pohledu technika Mikea Williamse, který ve filmu zastupuje hlas zdravého rozumu. Jeho herecký představitel Mark Wahlberg už roli správného chlapa, co tak trochu nosí smůlu, ovládá s naprostou bravurou – lehkost, s jakou častuje svoje okolí břitkými hláškami a dělá správná rozhodnutí, je v jeho podání v podstatě odzbrojující. Film souzní s jeho velmi jednoduchým hlediskem. Pravda není na straně korporací, ale běžných lidí, pracující třídy, která k otylým a indiferentním bílým límečkům cítí podvědomou nedůvěru od začátku.
Právě ideologické schéma, kdy ti správní a ti špatní jsou odděleni velmi zřetelnou linií, vřazuje Deepwater Horizon do ranku klasické katastrofické zábavy. Pokud ho však divák akceptuje jako součást hry, je Bergův film vše možné, jen ne další klasický nudný „katastrofáč“ o hrdinství obyčejných lidí, jako např. nedávný anestetický zážitek Do posledního dechu. Pokud totiž do první linie postavíte vedle Wahlberga ještě kníratého a stále zrajícího Kurta Russella, není bitva, která by byla předem prohraná.
Peter Berg svým rukopisem vždy zajímavým způsobem osciloval mezi kinetikou a závažností Paula Greengrasse a vysokooktanovým faktorem zábavy Michaela Baye. V Deepwater Horizon se střihovou skladbou, kontaktním snímáním a důrazem na dynamické a přirozené plynutí dialogů jasně hlásí spíše k tomu prvnímu, byť zejména při samotné ohnivé smršti ani omylem neudrží nad mizanscénou tak precizní kontrolu. Jenže první část, poskládaná jako rekonstrukce hodin před katastrofou, má hladkou flow, dobře načasovaný humor a pro fyzikální analfabety, mezi něž se autor textu hrdě počítá, i dostatečně názorné výklady příčin katastrofy.
Sledování toho, jak texaský technik školí vysoko postavené manažery BP v selském rozumu, sice vyžaduje jistou porci nadhledu a tolerance, ale Deepwater Horizon to oplácí tíživou atmosférou, dobrým tempem a sympatickými figurami „poctivejch chlapů se srdcem na pravým místě“. Zdá se, že Hollywood se začíná stále silněji poohlížet právě tímhle směrem – vedle superhrdinů křísí kult obyčejných lidí, kteří v mezní situaci věří své intuici. Wahlbergův Mike Williams se tak může zařadit někam k pilotovi Chesleymu Sullenbergerovi či námořnímu kapitánovi Richardu Philipsovi, byť jeho filmová inkarnace má v některých ohledech nakročeno spíše ke klasickému blockbusteru než civilnímu dramatu.
Deepwater Horizon každopádně svým nepopiratelným zápalem (pro věc) ostudu pracující třídě nedělá. Peter Berg tu vytvořil svoje dosud nejbytelnější dílo, ve kterém jsou možná lidé krásnější a chytřejší než jejich reálné předobrazy, ale způsobem, který neuráží.
Hodnocení: 70 %
Deepwater Horizon (Peter Berg, USA, 2016, 107 minut)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
