Hudba Fever Ray připomíná lucidní snění
U znamenitého sólového debutu švédské zpěvačky Karin Dreijer Anderssonové se vyplatí rezignovat na dnešní uživatelské móresy v přístupu k hudbě; tohle desetipísňové album dává největší smysl jako celek a svou temnou krásu vyjevuje teprve při opakovaných posleších, během nichž se lze slastně propadat do hlubin kolektivního (ne)vědomí.
Fever Ray sice lecčím připomene tvorbu Karinina domovského dua The Knife, kde zpěvačku doplňuje její bratr Olof, ale zároveň se od ní v mnohém významně odlišuje. Je o poznání intimnější, plyne ve volnějším tempu, je jako archaické zvíře, právě se probírající z dřímoty. Velebně ponurými elektronickými podklady tu prostupují doteky perkusí, drobné záchvěvy elektrické kytary a lahodné orientální motivy, nad nimiž se klene a elasticky tančí Karinin často zkreslovaný vokál, ve vyšších polohách pronikavý jako mořský vítr v oblasti Skane.
Hudba Fever Ray připomíná lucidní snění - stav, kdy se únava mísí se zjitřením smyslů a kdy na člověka dotírají obrazy, u nichž není jisté, zda ještě vycházejí z reality. Bdělé sny však Karin pronikají také do lehce enigmatických textů, v nichž se pocity rodí jakoby z proudu asociací, náznakových příběhů, drobných životních impresí a letmých jazykových konspirací, které jsou všední i alegorické, vtipné i děsivé, lakonické a přitom významově bohaté.
Čerstvá zkušenost mateřství se u Karin odráží zcela odlišným způsobem než třeba u Björk. Tam, kde se islandská diva uchyluje do ekologického království čím dál těžkopádnějších zvukových experimentů s písničkovou formou, tam se Dreijer Anderssonová v nové zvířecí kůži Fever Ray svobodně oddává novodobé, popkulturním odkazem infikované mystice a učí nás přehodnotit (či znovu pochopit) význam pojmů jako tajemství či magie.
Netriviální kombinace chmurné zásvětní poetiky a euforizující chytlavosti, tajuplný osobní vklad, cit pro ochromující detail - to vše činí z desky Fever Ray mimořádnou událost, která si vás bude magneticky přitahovat i poté, co vás zahltí megabity dalších nahrávek. Toto tvrzení ostatně potvrdil i koncert ve švédském přístavu Malmö, který jsem měl nedávno možnost shlédnout: že se tu bude odehrávat cosi výjimečného jsem tušil už v momentě, kdy se do nekonečné elektronické smyčky skladby If I Had a Heart začala davem prodírat čtveřice okostýmovaných muzikantů vedených pomalovanou náčelnicí v dlouhém plášti a s gigantickou zvířecí maskou z kožešiny. Scénu, na níž sousedily rekvizity z dívčího pokojíku a starogermánského pohřebiště zabydlel ansámbl, který jako by sem zabloudil z masopustního reje, jehož součástí ovšem byly lidské obětiny. Na rozvalinách dávné vikingské mytologie se tu mezi škraboškami a lasery odehrávala strhující pohanská oslava příchodu jara ("obřad" se konal 20.3.), čerpající jak z dávného dějinného odkazu, tak z možností moderních technologií.
Fever Ray, to je somnambulní pop, závrať způsobující elektro s originálně vyznívající etnickou příměsí, horečnatá muzika stvořená na tenké hranici bdělosti a neklidného spánku. Autorské album Karin Dreijerové je pro mne - spolu s novinkami Animal Collective a Dana Deacona - nejvýraznější deskou uplynulé části tohoto roku.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
